Buon giorno da Venezia 

Už jsem tady zas! :) Abych pravdu řekla, tak v tuto chvíli nejsem úplně v rozpoložení na tvůrčí psaní a ani na cestování... teda na cestování jsem v rozpoložení vždycky...ale...

Pravděpodobně bych ten článek vůbec nepsala, ale vzhledem k tomu, že mi brzy končí licence u Webnode, jsem si řekla, že toho ještě využiju a sepíšu to. Ano je to smutné, brzy  mi přestane platit licence a přestanu psát úplně. Tak osušte slzy a užijte si jeden z posledních článků, ať přes ně vidíte. :) 

A taky proč psát stále o tom, že je cestování skvělé... ano je ale... když se nahromadí spoustu dalších věcí k řešení, je lepší zůstat doma a řešit je než stále myslet na to, že je budete muset řešit... Zkrátka sice odpadl jeden stres, ale nahromadily se další stresy... 

Po náročném období, kdy mě čekala jedna zkouška, jsem si řekla, že se posléze odměním Benátkami. Letenku jsem si kupovala někdy v únoru u mé oblíbené společnosti Volotea a vyšla mě na pouhých 40 euro zpáteční cesta. Datum jsem zvolila záměrně, právě abych si tam po náročném období odpočinula... bylo tomu opravdu tak? Abych pravdu řekla sice "Travelling is the best therapy", ale někdy může i stresovat...

Nicméně aby to nevypadalo jen jako lítost, tak opravdu nelituju toho, že jsem letěla. Do Benátek jsem se chtěla podívat už delší dobu a po pravdě je to jediné italské město, které jsem opravdu toužila navštívit. V Itálii jsem byla pouze jednou, v druhé třídě na základce :D ...a ačkoliv znám mnoho milovníku Itálie a je to zajisté zajímavá země, Itálie není moje dream counry. Přestože to tak úplně není o té zemi, ale spíše o těch zážitcích během cestování a o tom, že na chvíli změníte místo svého běžného výskytu, i tak je to jiné cestovat do země, jejíž kultura vás láká... samozřejmě ráda se podívám kamkoliv, ale zkrátka jsou místa, která lákají méně, a která více. Kamarádů Italů mám z Francie a ze Španělska spoustu a jsou to super lidi... jim také vděčím za skvělou italskou slovní zásobu :-D :

E pericoloso sporgersi - nevyklánějte se z okna

Non oltrepassare la linea gialla - nepřekračujte žlutou čáru

Sta notte tutti ciucchi e domani matina con postumi - dnes večer všichni opilí a zítra s ráno s kocovinou

A potom ještě scopare et sborare....ale překlad si raději najděte sami :-D

Důležité slova viďte? :D

Výlet byl naplánován na víkend s odletem v pátek večer, což musím ohodnotit pozitivně. Vzhledem k tomu, že v pátek nepracuji, měla jsem celý den čas se připravit a sbalit si věci, dostatečně se vyspat a mít dostatek energie. Je to mnohem lepší než letět brzy ráno, ušetřit sice za nocleh a mít tak celý den na objevování města, ale procházet se celý den s únavou dost ubírá na skvělém zážitku.

Odlet byl naplánován na 20.55 s předpokládaným příletem v 22:20. Nicméně jsme měli hodinu zpoždění kvůli čekání na přílet letadla a do Benátek jsme přiletěli v +-23 hodin. Let trval překvapivě asi jen hodinu. Další den jsem od Volotei obdžela  překvapivě tento e-mail:

Nic podobného jsem od žádné letecké společnosti nezažila....sakra fakt to vypadá, jak reklama na Voloteu :D ale není... kdyby alespoň jako kompenzaci nabídli nějakou slevu...:D

No nic....pokračujme dál, co se dělo po přistání na letišti...?

Jak jsem si přečetla na internetu, do města se dá dostat z letiště za 8 euro nebo jít asi 12 minut pěšky na zastávku Tessera Centro, což už nejste v letištní zóně, a tím pádem dát pouze 2 eura za jízdenku. Vzhledem k tomu, že cestuji vždy lowcostově je asi jasné, co jsem udělala já :D

Měla jsem sice strach vzhledem k nočnímu příletu a zpoždění, že už nic nemusí jet a budu cestovat dlouho (což se taky stalo)...ale co by člověk neudělal pro ušetření pár euro (ano typický Čech). Chvílemi jsem si sice říkala, že není nutné vždy ušetřit a je fajn si dopřát i trochu pohodlí, ale co už...

Můj hostel se nenacházel přímo v Benátkách, ale v Mestre, což je pevninská část Benátek, protože ubytování přímo v centru Benátek je teda fest drahé. Mestre a Benátky spojuje Ponte della Libertà (Most Svobody) a je to naprosto dobře dostupné (ale o tom až "zítra") 😊.

V zastávce Tessera centro se dá nastoupit buď na autobus číslo 5, který jede přímo do Benátek nebo číslo 15, který jede do Mestre. Nicméně v tuto hodinu, a to i kdybychom neměli zpoždění, už jezdí jenom pětka, která jezdí přímo do Benátek. Musela jsem tedy přestupovat. Na zastávce seděli dva chlapíci v uniformě, kterých jsem se zeptala, kde přesně přestupovat, a jak se dostat do hostelu. Později jsem zjistila, že jsou to revizoři, takže ano opravdu se vyplatí kupovat si v Benátkách jízdenky, protože kontroly chodí.

Tito dva chlapíci byli naprosto zlatí. Pomohli mi úplně nejvíc. Dvakrát se mnou přestupovali a ukázali mi, kam přesně mám jít. Díky bohu za to, že uměli aspoň trochu anglicky. Já té italštině sice trochu rozuměla, protože je to hodně podobné španělštině, ale odpovědět bych nebyla schopná. Na hostel jsem sice dorazila až za dvě hodiny, a kdybych nasedla na kyvadlovou dopravu na letišti, byla bych tam sice asi za půlhodiny, byla bych sice neušetřila, ale hlavně bych si neužila toto noční dobrodružství s italskými revizory. :D A to je právě to, přátelé, když si zvolíme lehčí cestu, unikají nám ty zážitky...

Byla už téměř ¾ na jednu a já stále ještě ne v hostelu, ale co už... při vystoupení z autobusu a těšení se, že jsem konečně na místě jsem narazila na to, že není tak úplně jednoduché se do hostelu dostat. Cesta byla rozkopaná, všude kolem stavební úpravy, takže kam mě zavedly google maps, jsem tak úplně nemohla projít. Takže jsem chodila jako blázen tam a zpátky a hledala cestu...

Při mém pobíhání mě zastavila jedna holka, která hledala stejný hostel jako já, takže jsem na to hledání nebyla sama. Dozvěděla jsem se, že je z Islandu, studuje v Holandsku a teď se chystá za rodiči do Chorvatska. Akorát jedno letadlo mělo zpoždění, díky tomu nestihla další spoj, a proto tu noc přespává v Benátkách... no aspoň jsem ten večer nebyla jediný zoufalec a na to hledání jsem nezůstala sama...a nakonec jsme to asi po 15 minutách konečně úspěšně našly...

Hostel byl trochu větší a trochu jiného rázu než na jaké jsem normálně zvykla, ale o tom až "zítra"... ubytovala jsem tedy a uložila se do říše spánku. 

Na další den ráno jsem měla v hostelu objednanou snídani. Říká se, že snídaně je základ. Přiznám se, že já normálně nesnídám (ano vím je to špatně), ale pokud platí pravidlo snídaně je základ, tak u cestování to platí dvojnásob a právě tehdy to dodržuji. Opravdu pokud máte celý den chození před sebou, je vážně nejlepší způsob nabrat energii hned po ránu. Já si dám vždycky velkou pořádnou snídaní a většinou potom už nemám hlad, nebo až hodně pozdě. Energie opravdu vydrží celý den. Navíc to vyjde podstatně levněji než si někde jinde shánět snídani. Snídaně v hostelu vyšla na 7 euro a byla bohatá formou bufetu, takže si každý může dát, co chce a je to levněji než si kupovat jednotlivé kousky pečiva, kafe a dalších položky. Teda samozřejmě záleží, kolik toho sníte, ale jak už jsem říkala není nad pořádnou snídaní a nabrání energie hned ze startu. Navíc pokud jste dostatečně sytí, neláká to potom si kupovat další jídlo (nebo méně) a tím pádem se ušetří další peníze.

U snídaně jsem si všimla, že sedělo hodně rodin s dětmi nebo manažeři (odhadla bych). Tento hostel byl jiný v tom, že byl hodně velký, přesněji řečeno 8patrový. Nebyly tam pouze sdílené pokoje, ale i normální pokoje, proto tam byla různá sorta lidí, už zmíněné rodiny (tomu byl přizpůsobený i dětský koutek) nebo byznysmeni. Mi tady chyběla trochu ta "backpackers atmosféra" a celkově to bylo takové anonymní díky tomu, jak to bylo velké a kolik tam bylo lidí, takže jsem se tentokrát s nikým do řeči u snídaně nedala.

V jiném ohledu ten hostel nemůžu kritizovat, komfort, čistota i lokalita bezproblémová. To poslední jsem pocítila v zapěti. Po snídani jsem se vydala na průzkum Benátek. Zastávka autobusu číslo 34 stála přímo před hostelem a do 15 minut jsem byla na nádraží v Benátkách. Když jsem se řidiče ptala, kde si můžu koupit jízdenku, říkal, že si ji koupím potom, ať to neřeším... nejsou ti Italové zlatí? To je přístup.

Když jsem dorazila do Benátek, nejprve jsem se jenom tak procházela, protože jsem zastáncem toho, že tímto způsobem se dá nejvíce objevit, stejně jako je lepší chodit pěšky než mhd. Proto jsem byla stále se svým telefonem a gúgl mapami. Zaplať "pan bú" za gugl mapy a internet v mobilu, protože bez toho bych byla ztracená. V Benátkách je bambilion pět set malých uliček a dá se tam jednoduše ztratit.

Nicméně jsem několikrát narazila na to, že v Benátkách "gúgl" mapy úplně nefunguji a zavedou mě buď do slepé uličky nebo k vodě, kde musím nasednout na vaporetta, což jsou parníky, které funguji jako mhd. Přestože jsem zastáncem stále chodit pěšky, řekla jsem se, že projet se takto je taky zážitek a taky, že byl.

Koupila jsem si tedy 24hodinovou jízdenku, která vyšla na 2O euro, platí jak pro vaporetta, tak i pro autobusy. Hodina a půl cesty stojí 7 euro 50 centů, a protože jsem věděla, že to určitě využiju ještě několikrát, vyplatila se mi. 

Na gondolu jsem se nevypravila, protože jízda přes den stojí 80 euro a v noci 100 euro. Mohla jsem se tedy alespoň kochat, jak kolem nás proplouvaly.

V centru bylo spousty turistů a nedalo se téměř pohnout. Také bylo příšerné vedro a to pak není až taková motivace se někde plahočit. Osobně bych zvolila jiné období, kdy se do Benátek vypravit než zrovna v červnu. Řekla bych duben-květen ideál (nebo potom září-říjen). Takže já už jsem poučená, že nejlepší je cestovat mimo sezonu, kdy není tolik lidí a takové vedro... tak příště...i když další cestu už mám naplánovanou za ne dlouho...kam? To se dozvíte na konci článku...:)

Dorazila jsem tedy na Piazza San Marco s bazilikou a kampanilou. Prohlídla si dožecí palác, Torre dell´ Orologio neboli orloj, Ponte di Rialto a mnoho dalších monumentů.

Musím však říct, že mě to centrum města hrozně zklamalo. Krom davu turistů, jsou všude samé zákazy a příkazy, kde se může a nemůže sedět, k tomu se snaží vymanit z turistů, co nejvíce peněz, předražené kavárny nebo toalety. Ano samozřejmě nečekala jsem, že by v centru města to bylo zadarmo, ale 1.50 za blbé wc....  Není to, o tom, že bych na to neměla nebo nechtěla dát, ale....no jo to jsou ta turistická místa... Proto mám raději objevovaní těch skrytých ne-turistických míst, které mají mnohdy větší kouzlo nebo jezdit mimo sezonu...

Co se jim musí nechat je, že Italové se snaží žít docela ekologicky. Tříděný odpad je samozřejmosti. Dále mě zaujal především tento způsob moderního umění, který poměrně trefně odráží Benátky plné odpadků způsobené turisty (především ve vodě) a vykresluje konzumní společnost. Navíc je to skvělý způsob, jak upcyclovat a využít jednorázový plast jako dekorativní prvek. I v hostelu jsem si všimla, že se snaží být, co nejvíce sustainable, tedy pokoušet se o udržitelnost zdrojů.  

Snažila jsem se tedy vymanit z toho nejvíc turistického centra a jenom se tak toulat uličkami. 

Nesměla pochopitelně chybět ochutnávka vero gelado italiano (pravá italská zmrzlina). 

Původně jsem sice hledala tento monument, který jsem nenašla ale cesta mě zavedla, kam mě zavedla...

V Benátkách se nachází také pláž, tak zvaná Lido di Venezia, ale tam už jsem se nepodívala. Je to sice pouze na vedlejším ostrově, z centra asi 10-15 minut, ale celková cesta do Mestre by zabrala od tama více než hodinu, a to už jsem nechtěla riskovat vzhledem k tomu, že mi docházela baterka na mobilu. V mém případě bez map bych se zpátky těžko dostala (ano měla bych si už konečně pořídit powerbanku). Rozhodla jsem se tedy jet už zpátky na hostel. To bych ale nebyla já, abych se předtím neztratila a nenasedla na opačný směr. No nic... měla jsem tak možnost poznat toho více a kochat se jízdou vaporettem.

Navíc ten den jsem to zrovna dostala, což si přeje každá holka na cestách. Na pláž a moře jsem i z toho důvodu neměla úplně náladu. I když je mi trochu líto, že jsem si neužila to benátské moře. Váhala jsem, jestli tohle tu vůbec zmínit, ale nakonec jsem si řekla, že ANO, a naopak ještě chvíli u toho zůstanu...

Jasně o ženské periodě se přece nemluví a už vůbec to není vhodné zmiňovat na blogu, ale na druhou stranu je to přirozené, a naopak by se o tom mělo mluvit... takže holky co si budem? Je to prostě vopruz a kor když cestujeme. V tomhle to ti chlapi mají sakra jednoduší a nedivím se, že z toho důvodu je více chlapů cestovatelů než ženských... My se zkrátka ne vždycky můžeme takhle na půlroku sbalit, utábořit se punkově třeba někde v lese ...nás to prostě omezuje... A chlapi! Nedivte se nám, že někdy holt nechceme cestovat nejvíc punkově. Není to o tom, že bychom nechtěly, jen je občas blbé načasování a my se zkrátka potřebujeme cítit dobře... a že některé holky to dělají? Jasně každý je jiný a každé tělo to vnímá jinak a taky někdy to zkrátka jde a někdy na to ta nálada není...rozuměli všichni chlapi? děkujeme!!

Na hostel jsem se doplahočila asi kolem 7 večer, dala si po celém zpoceném dni sprchu a šla jsem si dolu do baru dát ještě pivo, že třeba navážu nějaké kontakty. Ale světe div se, žádný jsem nenavázala. Jak už jsem zmiňovala tento hostel byl jiný než na jaké jsem zvykla, více anonymní, takže tady se asi nikdo moc seznamovat nechtěl... takže bohužel, tentokrát žádné velké zážitky.... Jo a prej, že Benátky jsou město líbánek, tak po pravdě jsem si moc párů nevšimla a po pravdě mi zas tak romantické nepřišli...takže asi tak moji drazí...

Další den po snídani jsem se vypravila na letiště a zase zpět do Prahé. Tentokrát přímo zmíněným busem č. 15, který stal před nádražím, které se nacházelo 3 minuty od hostelu. Raději jsem opět vystoupila v Tessaru a zbytek došla pěšky, protože vzhledem k mému pátečnímu setkání s revizory jsem věděla, že zkrátka chodí a kontrolují to.

Odlet byl naplánovaný na 13:45 s předpokládaným příletem 15:20, ale postupně jsme nabrali zpoždění. Nevím, co se to s tou Voloteou poslední dobou děje. Nicméně na základě dvou zkušenosti (respektive jedné, pač se stále jedná o stejnou cestu), nebudu soudit. Asi začíná sezóna. A já už mám naplánovanou další cestu,  která tentokrát nebude s Voloteou! Ale s kým? To se dozvíte v příštím článku...a kam to bude tentokrát? Do Kodaně? A to už za 14 dní... Tak páčko příště...

Arrivederci ciao!