Bordeaux et Toulouse

Tak a je to tady....po dlouhé době opět článek. Čím to, že tady žádný článek nebyl? Asi tím, že jsem od návratu ze Španělska necestovala. Respektive strávila jsem sice skoro dva měsíce v Bulharsku jako vychovatel na ozdravném pobytu s děckama, což byl sice pobyt v zahraničí, jenže to tak nějak vůbec nebylo cestování, tedy cestování v tom, co pro mě znamená cestování... svobodomyslné cestování. Taky jsem byla na víkend v Berlíně, což svobodomyslné sice bylo, ale tak nějak jsem vůbec neměla chuť se socializovat, ale spíše být sama se sebou a žádné velkolepé zážitky z Berlina nemám... za to za 4 dny na jihozápadě Francie mám tolik, že by vydaly za měsíc života... a proto stojí za to se o ně podělit...

V poslední článku jsem tak nějak sice slibovala, že napíšu článek o tom, co mi dalo moje EVS ve Španělsku, ale přiznám se, že jsem tak nějak nebyla v náladě to všechno rozebírat...ale určitě na to ještě dojde 😊

Ten úvod vypadá asi na pořádně nevyrovnaného člověka, ale jsou to jen stavy a nálady, které má občas každý. Na co jsem rozhodně měla náladu byla právě tato cesta, která naopak bude plná pozitiva a skvělých zážitků a nebudou chybět ani tipy na levné cestování.

Proč Bordeaux? Proč Toulouse? Tyto dvě města, především Toulouse, jsem na svém "must seen listu" měla už delší dobu. Proto, když bylo Black Friday a objevila jsem u společnosti Volotea letenku z Prahy do Bordeaux za 10 euro, neváhala jsem. Zpáteční letenka stála sice 50, ale pořád to byla dobrá cena. S Voloteou jsem cestovala už ve Španělsku a můžu jedině doporučit. Navíc to vycházelo na datum, kdy máme jarní prázdniny a co jiného taková úča frániny může udělat než jet do Francie.

Bordeaux jsem sice taky chtěla navštívit, ale pořád mě víc lákal Toulouse. Asi proto, že jsem stále v sobě měla kus Španělska a Toulouse leží nedaleko od Španělska. To jsem ještě netušila, že Bordeaux mě nadchne mnohem více, ale to předbíhám.

Hledala jsem tedy způsob, jak se co nejlevněji dostat z Bordeaux do Toulouse, a jak ty celé 4 dny naplánovat. Během vánočních svátku, kdy bylo konečně, trochu klidu jsem si proto začala plánovat cestu a objevila jsem jízdenky u Flixbusu za 7 euro, tedy za 14 euro tam i zpět. Nicméně to jsem netušila, že 14 dní na to bude mít Flixbus nabídku a cesta výjde na 1 euro...ano opravdu 1 euro, tedy 2 eura dohromady. 

Doporučuji sledovat nabídky Flixbusu. Co jsem tedy udělala? Zrušila jsem si rezervaci, udělala rezervaci znova a ušetřila tak 12 euro. Vzhledem k tomu, že datum odjezdu byl více než měsíc, tak to bylo bez storno poplatku. Flixbus sice nevrací peníze zpět, ale pošlou vám voucher s danou hodnotou, který lze uplatnit na další jízdu a to ve všech zemích. 

Nevím proč, ale po vánočních svátcích bylo všechno levnější, nejen u Flixbusu, ale taky ceny hostelů. Nevím, čím to, ale asi přes svátky mají všichni velké oči na cestování, začínají si plánovat kam pojedou, tak společnosti využívají marketingových strategii. Nepřekvapují mě povánoční slevy u produktů, ale překvapilo mě, že to platí i u dalších služeb jako je cestování. Takže poučení nakupovat až v lednu po Vánocích, nejen zboží, ale i vše kolem cestování.

Tak jo.... přejdeme k samotné cestě. V pátek 15. února jsem vyrazila směr jihozápad Francie. Odlítala jsem v 9:50, to znamená od rána na cestách, a přiletěla jsem ve 12. Na letišti mi zabavili můj Clean and Clear, protože přestože v něm byl zbytek, byl o objemu 200 ml, což prostě nemůže být, protože "objem rovná se obsah, i když tam bude jen kapka". Necestuji poprvé a vím, že v příručním zavazadle je povoleno pouze 100 ml, ale vždycky mi to prošlo, pokud jsem měla nádobu větší a obsah menší. To jako když budu mít litrovou flašku, ale prázdnou, tak to nemůžu mít? To mi hlava nebere... co je na téhle "tragické" historce skvělé? To, že to byla vlastně ta "nejtragičtější" věc, která se mi během této cesty stala. Ano vlastně všechno proběhlo bez problémů a nad očekávání. A tato banální historka to je podtrhuje😊. 

Říká se sice, že nejlepší historky se vypráví ty tragické, ale občas je, co vyprávět i bez nich. Člověk nemusí mít vždycky dramatické historky k vyprávění a může to prožít na pohodu, a přesto to může být tolik obohacující.

Jak se dostat z letiště do centra? Buďto využijete "navette" neboli kyvadlovou dopravu, která vyjde asi na 8 euro nebo bus číslo 1 za běžnou cenu jízdného, tedy za 1,70 euro. Co jsem udělala já, je asi všem jasné. Po cca čtvrt hodině na zastávce Lycée Mérignac doporučuji přestoupit na tramvaj linku A, protože dopravní situace může být všelijaká a tramvaji je to přece jen rychlejší než autobusem. Já potom na stanici Hôtel de ville přestupovala na linku B, která mě zavezla až k mému hostelu a vystupovala jsem na stanici Chartrons. Celkově cesta z letiště do centra trvá asi hodinu.

Hostel, ve kterém jsem se ubytovala, se jmenuje 20 Bordeaux a nachází se na 20 rue Borie...a přátelé vřele ho doporučuji, protože to byla jedna z mých nej zkušeností v hostelu....ale na to si ještě počkejte... 

Jaký nastal šok v Bordeaux? Teplotní!!! 20 stupňů od pana Celsia...to jsem teda nečekala. Já si pro jistotu přibalila ještě čepec, kdyby náhodou...haha...a zimní bundu, ve které jsem přijela, jsem nechala celou dobu v krosně a chodila jen ve svetříku.... jarní počasí, jak se patří. Poučení pro mě, ale možná i pro ostatní: SLEDOVAT PŘEDPOVĚĎ POČASÍ. Přiznám se, že před cestou jsem tak nějak neměla úplně čas a balení proběhlo dost na rychlo a nic moc jsem neřešila. Rozhodně vždycky sebou brát deštník a sluneční brýle a sledovat meteo.

Hned po ubytování v hostelu jsem se vydala na prohlídku města a musím říct, že Bordeaux mě naprosto uchvátilo a vůbec jsem to nečekala, do toho to počasí a všechny ty vůně Francie. Nemůžu si pomoct, ale ve Francii to prostě voní, tak nějak jinak... nasávala jsem tu atmosféru a užívala si to. 

Pobřeží řeky Garonne je prostě úchvatné.... Kde, kdo využil jarní počasí pro sport: jogging, brusle, kolo... Bylo nádherné sledovat všechny ty lidi kolem sportovat nebo posedávat v trávě, piknikovat a zkrátka jen využít to, že je venku hezky. 

Připomnělo mi to jednak můj poslední den ve Španělsku, kdy jsem cítila něco podobného. Strávila jsem tehdy několik hodin v Barceloně, protože jsem měla přestup na další let. Užívala jsem si tehdy, na jednu stranu, že začíná jaro a na stranu druhou jsem byla smutná, že začíná zrovna, když já odjíždím a už si to nebudu moct užít. A jednak mi to celkově připomnělo Gijón, protože Gijón a Bordeaux jsou si něčím podobní. Asi právě tím posedáváním u pobřeží a celkově to "molo" a pobřeží jsou si architektonicky dost podobné, i když Bordeaux je u řeky a Gijón u oceánu. Zkrátka celkově jsem prožívala dost podobné pocity...

Nádherné je taky Place de la Bourse. Trochu mě mrzí, že jsem nepřijela v jiném období, kdy ze země stříká voda a optický tvoří tak zvané "mirroir d´eau" neboli vodní zrcadlo, ale o to důvod navíc se do Bordeaux vrátit. 

V Bordeaux samozřejmě nesmí chybět ochutnávka "canelés"...což je drobný dezertík se zkaramelizovanou krustou na povrchu, typický právě pro Bordeaux.

Jak to většinou při mém cestování bývá, začínají mě oslovovat muži černošského nebo arabského typu. V tom případě to byl ten první případ. Fakt nevím, jak to dělám, že se na mě lepí, jak žvýkačky na boty. Teď tomu nebylo jinak a oslovil mě jeden chlapec z Guinei, který žije tady v Bordeaux. První jsem si říkala, že ho pošlu někam, ale nakonec jsem si řekla, že nebudu arogantní, že mi společnost vadit nebude, a že bude lepší být s někým, kdo město zná, provede mě než to hledat v mapě.

Prošli jsme toho opravdu hodně. Viděla jsem například Basilique St Michel,  Porte de Cailhau, Porte de Bourgogne, la Cité du Vin a tak dále. Bordeaux není naštěstí tak velké, což mi vyhovuje. Celkově mám radši ty menší, ale útulnější města.

Vlastně mi jeho společnost nevadila a byl docela milý. Zašli jsme potom ještě na pivo a bylo to příjemné odpoledne. Nicméně já byla za celý den cesty a chození dost unavená, takže jsem se vrátila asi v 7 večer na hostel, dala sprchu a v 8 jsem usla (nekecám). Před tím samozřejmě nesmělo chybět vyznání lásky, protože samozřejmě by nám to po prvním setkání určitě fungovalo až na věky věků, kor na dálku. Vzala jsem si tedy jeho číslo a slíbila jsem, že se ozvu. ... (neozvala)..O:-)

Další den jsem se vypravila do Toulouse. Cesta trvala 3 hodiny. V Toulouse jsem měla mít domluvené jedno setkání. Asi před 3 týdny se mi ozval Antoine - což je Francouz, kterého jsem poznala na mid-term trainingu. Je to sice Francouz, ale taky trochu míšený. Ozval se, jestli náhodou nejsem ve Španělsku, že bychom se mohli setkat. Odepsala jsem mu, že sice ne, ale že se chystám do Toulouse a on, že by se stavil, že tam má kamarády. No myslela jsem si, že to bude friendly pokecání, ale nakonec z něho vypadlo, že bychom si spolu mohli sehnat Airbnb, ať jsme co nejdéle spolu, když jsme se tak dlouho neviděli. Řekla jsem mu, že už mám hostel, ať si kdyžtak udělá rezervaci tam, na čež mi řekl, že to by přece nemohl spát se mnou...to jsem mu řekla, že to by teda nemohl a ani nebude, a to už se neozval. A já měla takový dobrý záměr kamarádského setkání...ach ti muži....chápu, že s mými kvalitami je těžké odolat, ale co už... já jsem zrovna ve stavu, kdy nemám chuť tyto voloviny řešit... ne že by cestovatelské úlety nebyly fajn, ale toto nebylo předmětem tohoto výletu....

No nic dorazila jsem tedy do Toulouse s tím, že si ho projdu sama. Z autobusového nádraží na hostel to je asi 20 minut a potom do centra dalších 10 minut. Toulouse, stejně jako Bordeaux, není příliš velký, což je fajn. Hostel byl taky moc příjemný, i když ten v Bordeaux o něco více. Každopádně nemám problém ho doporučit, takže : La petite auberge - 17 rue d´Embarthe. Na recepci mě uvítala dívka z Argentiny a bylo fajn francouzštinu na chvíli vyměnit za španělštinu. Ty jo ale ta argentinská španělština to je něco. Celkově v Toulouse šlo hodně slyšet španělštinu, jak tu španělskou, tak tu latinskoamerickou.

Nechtěla jsem se dále zdržovat na hostelu a vypravila jsem se na obhlídku města. Po cestě mi docela vyhládlo a dostala jsem chuť na panini. Bylo mi doporučené "panini raclette", což bylo asi nejlepší panini, které jsem kdy jedla. 

V Toulouse jsem toho nachodila a viděla opravdu hodně od Place du Capitole, přes Basilique St Sermin, Chateau d´eau, prošla se po Pont-neuf, nábřeží Garonne neboli Bazacle a mnoho dalšího. Toulouse je krásné město, nicméně Bordeaux nasadilo vysokou laťku a těžko se mu rovná. Toulouse se přezdívá "ville rose" neboli růžové město a je to právě díky tomu, že všechny stavby jsou z červených cihel. Na mě to působilo trochu socialisticky, ale i tak to mělo svou atmosféru. Užila jsem si i noční Toulouse, který stojí za to. 

Další den ráno u snídaně jsem se dala do řeči s jedním Mexičanem (teda spíš on se mnou) a hned od pohledu jsem věděla, že to bude buď Mexičan, anebo Peruanec, a věděla jsem, že to prostě bude fajn a taky že bylo. Dozvěděla jsem se, že když dostudoval v Mexiku finance, pracoval v bance a pak se rozhodnul odjet do Irska učit se anglicky a teď, že si dává pauzu na cestování po Evropě. Něco už procestoval a ještě pokračuje. Potom by se rád na chvíli vrátil do Mexika a později hledal práci v Evropě.

Přestože mám spoustu kámošů Latinoameričanů a mezi nimi i hodně Mexičanů, dozvěděla jsem se spoustu nových věci. Například jsem nevěděla, že mají nárok pouze na 6 dní dovolené za rok a každý rok se přidává další den, takže třeba za odpracované 2 roky mají pouze 8 dní dovolené...to mi připadá šílené. Pracovní doba je 8 hodin minimálně, ale může se pracovat i mnohem déle...takže 8 hodin denně MINIMÁLNĚ....to si potom člověk uvědomí, jak se tady má dobře a na co si stěžuje.

Bavili jsme se o spoustě dalších věcí, o jídle v Mexiku, o cestování, o všem možném, a kdybych se nemusela odcheck-outovat bavíme se ještě dál. Na chvíli si k nám přisedla ještě jedna holka z Argentiny a z toho argentinského přízvuku, který pro mě zní jako portugalština nemůžu. S Mexičanem jsme si vyměnili instagramový účet, s tím, že za 14 dní bude v Praze, a že se sejdeme, tak jsem zvědavá. Já prostě miluju ty hostely, kde vždycky někoho zajímavého potkáte a navážete nové kontakty. A fakt, co můžu doporučit, vždycky si v hostelu objednejte snídani, pač tam vždycky na někoho narazíte a seznámíte se s lidmi.

Prošla jsem si ještě trochu Toulouse, před odjezdem zašla na Kebab - protože Kebab je zkrátka moje oblíbená francouzská restaurace a vyrazila jsem zpět do Bordeaux. Do Bordeaux jsem dorazila na večer, a protože jsem první den usnula brzy, šla jsem si projít noční Bordeaux, protože noční Bordeaux má zkrátka svou jedinečnou atmosféru.

Tentokrát jsem si v hostelu objednala i večeři, za 5 euro, což byl asi nejlepší nápad, který jsem mohla mít. O jídlo tolik nešlo, ale šlo o tu komunitu. U večeře s námi seděl manažer hostelu, který je původem z Reunionu. Takhle to zní pravděpodobně dost velkolepě, ale pohodový asi 25-letý týpek. Seděli s námi ještě jeho další dobrovolnici přes Workaway holka z Taiwanu a kluk z Itálie, a ještě jedna Francouzka, která studuje práva, ale ta nebyla dobrovolník, nýbrž stejně jako já host.

Na večeři se podávali spaghetti italiani a nesměla chybět ani sklenice vina, když už jsme v té vinařské oblastí. Znova opakuji, že o jídlo tolik nešlo, ale šlo především o tu společnost, která byla fenomenální. Jídlo holt sbližuje lidi. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí například o politice v Čině. To jsou zkrátka věci, které se ve školách neučí, a které se člověk dozví, jenom když cestuje a poznává místní lidi. Taky jsme vedli debatu o permakultuře. Dozvěděla jsem se věcí, které jsem nevěděla a byla jsem ráda, že jsem mohla zase s někým vézt svou obsesivní debatu na téma recyklace, upcyklace, plýtvání, oblečení vyráběné v Bangladeši a dalších rozvojových zemích, obchodní řetězce versus lokální maloobchody či tržiště a podobně. 

Francouzka, která se zaměřuje na mezinárodní právo, nám zase vysvětlila, jak je to byrokraticky složité s těmi uprchlíky, a jak je ten systém nesmyslný. Ital, kterému je 27, má zážitky, jak kdyby mu bylo 90. Žil v Amsterdamu, Kanadě, Indii a byl snad ve všech zemích Asie, do toho borec s neuvěřitelným všeobecným přehledem.

Bavili jsme se také o školství. Ačkoliv jsem si myslela, že jsme tady v Čr rozežraní a je to tu děs, přišla jsem na to, že jinde to není jiné... bohužel... puberta je zkrátka všude stejná... A ani my jsme nebyli jiní. 

Každý z těchto lidí mě něčím obohatil a něco mi předal a toto lze zkrátka prožít jen při cestování a poznávání lidi v hostelu. To se pak člověk zamyslí nad tím, kolik se ve škole věcí nenaučí, jak má ze školy zkreslenou představu a jak tento způsob cestování a poznávání místních lidí mu dá mnohem více. Do toho, když si uvědomí, že je vlastně učitel a podepisuje se pod to s čím vlastně nesouhlasí...vznikne z toho určitá sebereflexe...ale to by bylo na samostatný článek.. 

Po tak příjemném večeru jsem měla chuť na všechno se vykašlat, na celý systém, všeho nechat, nevracet se, zůstat tam, odjet pryč odsud a cestovat...tak uvidíme...

Závěrečný večer holt nemohl být lepší. Poslední den jsem se akorát ještě cournula po městě a pak vyrazila směr letiště a zpátky do Prahééé....

Musím říct, že jsem byla zvědavá, jaké budu mít pocity ke Francii po svém návratu ze Španělsku, jak se budu ve Francii cítit a tak dále. Od mého návratu ze Španělska to bylo ve Francii vlastně poprvé... přece jen se mi zdálo, že poslední dobou je na mě více "přisátá" ta španělská kultura, a že to stále ještě tak dýchám a prožívám. Během svého pobytu ve Španělsku jsem sice navštívila Biarritz, ale to bylo jiné, protože jsem stále žila ve Španělsku. Nicméně jsem se teď ve Francii hodně rychle aklimatizovala a cítila jsem se jako doma. Francie je zkrátka jeden z mých domovů.

Jaký mám vztah k Francii a Španělsku teď? Čemu dávám přednost? Uvědomila jsem si, že to je pro mě Sofiina volba. Je to pro mě, jak kdybyste se zeptali rodičů, které ze svých dětí má radši. Francie byla první a Španělsko zase docela nedávno a ty zážitky jsou prostě čerstvější. Francie je holt moje starší dítě a Španělsko mladší a takové novorozeně, které si užíváte. Obě země mě ovlivnily a jsou mou součástí a taková jaká jsem, je také díky těmto dvěma zemím. Obě země jsou moje země a moje "děti".

Musím však přiznat, že ve Francii se cítím být více integrovaná a připadám si být více součásti. Například za celou dobu se mě nikdo nezeptal odkud jsem, kromě teda jednou v Souvenirs shopu, kde si to zapisují kvůli statistikám. Berou mě zkrátka tak, že jsem ve Francii a mluvím francouzsky a nikdo neřeší odkud pocházím. Díky tomu se cítím, že nikdo neřeší můj původ a berou mě tak, že tam patřím. Zatímco ve Španělsku, když příjde na otázku původu, tak všichni začnou hned škatůlkovat a posuzovat mě. Nicméně to není můj vztah k těmto dvou zemím. To je spíše vztah těchto zemí ke mně.

Taky jsem se ve Francii orientovala lépe v prostoru než ve Španělsku, protože já nevím, jak ta města stavěli, ale ve Španělsku jsem vždy dezorientovaná. ...

Při tomto výletu mně však naskočil nápad, že bych si jednou chtěla procestovat jih Francie a zároveň sever Španělska, včetně Andorry a spojit to v jednu cestu, abych tak měla v jedné cestě tyto dvě mé srdcové země.

Tak abych to konečně ukončila. Celkově jsem si to zkrátka užívala a byl to pro mě duševní relax. Bylo to skvělé už proto, že  byla potřeba někam vypadnout, vymanit se rutině a cestovat. A taky jsem potřebovala opět cestovat sama,  ve stylu "holky samocestovatelky jsou sexi a nikdy nezůstanou sami". Cestování s kamarády nebo v párů je sice skvělé, věnujete se sami sobě, má to něco do sebe a v žádném případě to nezavrhuji. Na druhou stranu vůbec nemáte možnost poznat lidi kolem vás, protože se věnujete těm vaším blízkým. Je skvělé být s těmi, které máte rádi, ale já teď potřebovala něco jiného. Být single a potažmo cestovat sám, má tu výhodu, že dáte prostor poznávat nové lidi...čemuž jsem opět začala být otevřená, potom co jsem se přenesla přes všechny srdceboly. 

Bylo to zkrátka skvělé a já už se těším na další cestu, která bude tentokrát kam? Do Benátek! Ale to až v červnu, tak zase příště. Páčko