Cestování po Španělsku

Drazí čtenáři,

Protože blog jsem se rozhodla založit s tím, že bude především cestovatelský a zatím se mi to daří jen částečně, rozhodla jsem se tento článek věnovat převážně cestování. Pro ty, kdo to ještě neví, v dubnu jsem se vrátila po 9 měsících ze Španělska. A protože toho mám po devíti měsících procestováno dostatečně, můžu se s Vámi o to podělit, dát vám nějaký tipy, co stojí za to navštívit nebo jak ušetřit. Článek jsem začala psát už v květnu, jenže pak se stalo to, že se mi pokazil počítač a dopisuju a publikuju ho až teď. Pro mě je cestování spojené i s nějakými osobními zážitky, takže ani o ty nepřijdete,  chtěla bych však, aby to bylo více o tom cestování. Nicméně nechci mluvit jako nějaká turistická příručka, tak se budu snažit psát tak, abych Vás neunudila a sem tam přihodit i nějaký zážitek z cest. Takže jdeme na to...

Je to dlouhé... hodně dlouhé, ale jsou tam zahrnuté všechno mé cesty a určitě tam najdete nějaké zajímavé tipy na cestování...vím, že délka asi odradí, ale rozložte si to případně buď na etapy nebo si vyberte místa, která Vás zajímají :) 

Španělsko je opravdu rozmanitá země, nabízí toho opravdu hodně a každý kout je opravdu o něčem jiném...Přiznám se, že to teď budu psát s odstupem času, takže je pravděpodobné, že na něco určitě zapomenu. Nicméně budu nahlížet do článku na pracovním blogu, kde jsem každý týden sdělovala své každodenní příspěvky.

Takže teď už opravdu  jdeme na to... :-)

Andalucia

Moje cestovatelské dobrodružství začalo v Andalucii, kde jsme loni v červenci měli arrival training, o tom jsem už částečně psala v jednom článku. Můj první výlet tedy začal v Tarifě, kde jsme v rámci trainingu měli povinný jednodenní výlet. Musím se přiznat, že jsem si to tehdy příliš neužila, neboť předchozí noc jsme pařili na verandě do 4 do rána a vstávali jsme v 7, takže jsem tak nějak celý den probloudila s kocovinou, což asi v 45 stupních fakt nechceš. Nejprve jsme navštívili el Museo Arqueológico Baelo Claudia. Jak název napovídá jedná se o archeologické muzeum, takže pro milovníky historie, opravdu zážitek. Měli jsme navíc úžasného průvodce, a ačkoliv nejsem milovník historie, bylo fajn obohatit se zase o něco nového, i když jsem to ve svém stavu vnímala jen na půl.  

Potom jsme strávili asi 2 hodiny na pláži. Je to neuvěřitelné, ale Tarifa leží pouze 15 km od Maroka, takže ano z pláže vidíte rovnou do Maroka. Navíc vzhledem k tomu, jak je Tarifa blízko africkému kontinentu, je tam také hodně sucho a na rozdíl od jiných přímořských měst ve Španělsku, Tarifa je opravdu poušť. Dejte si ovšem pozor na mobil. Byli jsme upozornění, že občas přeskakuje marocký signál. Mi se to teda nestalo, ale kdyby náhodou, tak ať neprovoláte nebo neutratíte za internet více než chcete. K večeru jsme potom navštívili centrum Tarify, kde jsme se mohli procházet úzkými uličkami s místními obchůdky. Je to takové typické turistické přímořské město a rozhodně má něco do sebe. Mimochodem Tarifa se nachází v provincii Cadiz. Cadiz je zároveň i jedno z měst v Andalusii, které jsem sice nenavštívila, ale prý stojí za to ho navštívit. 

Další města v Andalucii jsem už navštívila na vlastní pěst. Respektive po arrival trainingu jsme si s Cristinou řekly, že tam pár dní ještě zůstaneme, když už tam jsme, a navštívíme další města (to jsme ještě byly "kamarádky"). Naše první destinace byla Sevilla. Jely jsme spolujízdou z Malagy, kde nás tehdy po trainingu vysadili a pamatuju si, že to byla akce dost narychlo a rezervaci jsme udělaly na poslední chvíli. Nakonec jsme jeli s mladým sympatickým párem. Andaluzáné mají svůj specifický přízvuk. Nevyslovují poslední hlásky, takže místo třeba "UN DOS TRES" říkají "UN DO TRE.." nebo někdy vynechávají i písmena uprostřed slova, například místo "ME GUSTA" řeknou "ME GUTÁAA". Poprvé jsem slyšela někoho takhle mluvit právě při této cestě. Pro začátečníky španělštináře, což jsem tehdy byla, to není žádný ideál na naučení.

Sevilla je podle některých nejhezčí město Andalusii, ne-li v celém Španělsku. Já mám jiná oblíbená města, ale ano uznávám, má něco do sebe. Rozhodně stojí za to navštívit Plaza de España. Upozorňuji však, že jsou tam příšerná, ale příšerná vedra - pokud je tam 40, tak je to ještě dobré, ale bývá i mnohem, mnohem více. Já tam teda umírala. Navíc jsem se tam ztratila a tehdy jsem ještě neměla internet v mobilu (časem jsem přišla na to, že se bez google maps se ve Spainu neobejdu)... takže jsem zničena, zpocená, ztracená a nasraná pěkně zuřila...ale nějak jsem se nakonec vymotala. Výhoda byla, že jsme na pokoji, který jsme si zařídily přes Airbnb, měly klimatizaci, což je v Andalusii běžnou součástí. Doporučuji, stejně jako nám bylo doporučeno, navštívit Andalusii na jaře nebo na podzim, protože pokud chcete opravdu něco navštívit a vidět, v těch vedrech toho opravdu neujdete mnoho. Také většina Sevillanů se pakuje do jiných regionu nebo alespoň do okolních přímořských měst.

V Seville jsme mimo jiné navštívili Javiera, což byl jeden z animatoru z trainingu. Jeho dům působil spíše jako muzeum se všemi jeho suvenýry z cest, ale byla jsem ráda, že jsem viděla, jak vypadá takové bydlení někde jinde, nejen co se osobního stylu týče, ale také architektonicky.

Další naší zastávkou byla Córdoba. Opět jsme jely spolujízdou. Co bylo vtipné, řidič na mě: "Ahoj jak se máš" se španělským přízvukem. Nakonec z něho vypadlo, že jeho žena je Češka... z Litomyšle...jaká náhoda. 😊 Córdoba byla na rozdíl od Sevilly klidnější, co se týče nočního života....nebo vlastně i toho denního života. Celkově tam bylo méně rušno. Historické centrum Córdoby je zapsaná do kulturního dědictví Unesca a náměstí je opravdu unikátní. Typickým monumentem je islámská mezquita-catedral. Ráda jsem se obohatila o něco nového. Nicméně za 10 euro vstupné mi to přišlo dost drahé na to, jak to bylo malé. Teda malé alespoň tam, kde byl povolený přístup. Takže ano stojí za navštívení, ale za menší peníz.

V Córdobě a Seville navíc dýchá historie a vliv arabské a muslimské kultury (ale ne tak jak ji známe dnes...bez předsudků prosím). Domy jsou zdobené typickými barevnými kachličkami a všude se dá koupit ozdobná barevná keramika. Já nikdy žádnou arabskou zemi nenavštívila, takže to pro mě bylo poprvé a jsem ráda, že jsem mohla poznat zase něco nového. V Córdobě jsme si také zašly do čajovny na dýmku, kde to naprosto zapadalo do celkového prostředí. Majitel byl Maročan a hned se s námi dal do řeči. Navíc nám nabídl typický marocký mátový čaj, který jsem znala z Francie od mých marockých přátel.

Naši další zastávkou byla Malaga. Malaga je takové typické komerční přístavní a přímořské město. Je sice historicky ovlivněné arabskou kulturou (jako celá Andalusía), důkazem je například opevnění Alcazaba, ale ten vliv je tam mnohem menší než v předchozích dvou zmíněných městech. Také lidé tam až tak moc nejezdí za tou historii, ale spíše kvůli moři a komerčnímu centru. Kontrastně je Malaga také ovlivněna římskou kulturou. Římané po sobě zanechali například Teatro romano. Takže na jednu stranu vliv arabské kultury, na druhou Římané. Díky moři tam není až takové vedro a přiznám se, že po těch horkých dnech utrpení jsem byla ráda za moře. Písek je sice vařící a bez bot se neobejdete, ale ten vzduch celkově je tam mnohem lepší. Podle některých, pláže v Malaze nejsou až tak čisté oproti jiným městům. Mi to v tu chvíli bylo dost jedno. V centru města je zase spousta barů, restaurací a obchodů a turistický ruch, je tam dost znát. V Malaze jsme tentokrát nebyly ubytované přes Airbnb, ale u Christinině kamarádky Xenie, takže jsme návštěvy barů a restauraci s jejími přáteli docela využívali. Já z toho nebyla úplně nadšená, ale co už... Malaga je také rodištěm Picassa, proto je možnost podívat se do jeho muzea nebo se vyfotit před muzeem s jeho sochou, jako jsem to udělala já.

Tak tohle by bylo asi z mého cestování po Andalusii vše. Samozřejmě by se dalo rozepsat více, ale už tak je to dost dlouhé. Nicméně Andalusii se mi podařilo navštívit znova koncem listopadu - začátkem prosince, ale o tom si můžete přečíst níže. Spoustu toho jsem psala už v jednom článku, tak se omlouvám, jestli se trochu opakuji Teď se vrhneme na další výlet o kterém jsem ještě nepsala. 😊

Bilbao

"Kaixo, zer moduz? - Ondo, eskerrik asko.. Ez dakit euskaraz hitz egitea.

Co že je to za jazyk? Proč tímto jazykem mluvím? A co to znamená?

Začneme od konce. Znamená to: "Ahoj, jak se máš? - Dobře, děkuji. Nemluvím dobře baskitsky." Ano jedná se o baskitštinu, nekoli euskeru. Původ tohoto jazyka není příliš znám. Jediné, co se ví, že baskitština nepatří mezi indo-evropské jazyky, pochází pravděpodobně z Asie, podobá se spíše maďarštině nebo finštině a mluví se jim v další autonomní oblasti, kterou je Baskitsko, neboli País Vasco. Další comunidad autonomas, neboli autonomní společenství, kterou jsem ve Španělsku navštívila, je právě Baskitsko a to konkrétně město Bilbao. Chtěla jsem navštívit i San Sebastian, který se nachází také v této autonomní oblasti, a patří mezi nejvyhlášenější města ve Španělsku, ale to se mi v danou chvíli nepovedlo, protože jsem nesehnala spolujízdu. Nicméně jsem nakonec San Sebastian navštívila v lednu, a to s tou nejlepší společnosti. 😊...ale o tom potom. Mimochodem Baskitsko se nachází jednak ve Španělsku, ale část také ve Francii. Já si přála navštívit i tu francouzskou část, abych to mohla porovnat a to se mi také podařilo až v lednu... ale o tom zase později...

Vraťme se k mému výletu. Rozhodla jsem se tehdy udělat si někam výlet, protože Christina si nabrnkla v Seville borce a zrovna u nás byl na delší návštěvě, tak jsem jim chtěla dát prostor. Mi se nechtělo sedět doma, proto jsem se na víkend rozhodla někam jet a volba padla na Bilbao. Jela jsem sama, protože jak říká jeden můj kamarád: "Holky samocestovatelky jsou sexiii."...jasně, že jsme 8-). Navíc, pokud cestujete sami, nikdy sami nezůstanete. 

V Bilbau jsem se ubytovala v hostelu. Mimochodem doporučuji: Quartier Bilbao Hostel. V hostelu obvykle potkáte lidi s podobnou cestovatelskou filozofii-backpackers a má to jedinečnou atmosféru. Tak se stalo i nyní. Na pokoji jsem se seznámila s jednou holkou, která pochází z Hon Kongu, studuje v Berlině a cestuje také sama, takže soulmate. Společně jsme se šly projít po městě a já se dozvěděla spoustu věcí o její kultuře. Hon Kong je na rozdíl od zbytku Činy mnohem nezávislejší a liberálnější, za což může kolonizace Anglii. Čemuž také obyvatelé Hon Kongu vděčí za perfektní angličtinu a Jessie nebyla výjimkou. Hon Kong je 3x větší než Berlin nebo Singapur. To mi přišlo zajímavé, že existuje nějaké město, které je větší než nějaká země. Oficiální jazyk v Čině je mandarinština zatímco v Hon Kongu cantones. Samozřejmě existuji i řada další neoficiálních jazyků. Takže pozor neexistuje jenom jedna čínština, jak to u nás všichni nazýváme. Mandarinština pro mě díky lingvistickým předmětům na škole nebyla novinka, cantones však ano. A toto jsou přátelé věci, které se můžeme naučit, když cestujeme. To jsou věci, které nás na hodinách zeměpisů neučí. Tohle je škola života a zeměpis, který se nejlépe naučíme právě takto. 😊

Ale zpět k Bilbau. V Bilbau si můžete zajít do vyhlášeného Guggenheimova muzea, či do muzea Baskitské kultury. Ani v jednom jsem teda nebyla, protože, jak říká moje travel soulmate: "Happy to meet a travelmate who enters a museum to explore the souvenir shop". 

Baskitsko je také vyhlášeno pro své pintxos (čti pinčos), což jsou delikátní jednohubky různého druhu asi za euro až europadesát. Nezapomeňte ochutnat, pokud tam budete. 😊

Další den jsme navštívily okraj Bilbaa a pláž, která je asi půlhodiny metrem a pokud něco zaručeně doporučuju, tak je to právě tohle, protože okraj Bilbaa je o 200 % hezčí než centrum Bilbaa. Působí to samo osobě jako nějaká vesnička a úplně jiný svět než centrum...příroda, útesy, hory, není tam mnoho lidí, ani turistů. Já myslím, že fotky mluví za vše. Cestování není o tom mít seznam navštívených míst a navštívit největší turistická místa, ale právě o tom poznat ta schovaná místa. ... a tak nějak probíhal můj víkend v Bilbau. :)

Galicia

Protože byl zrovna státní svátek, který padl na pátek a měla jsem tím pádem den navíc volna, rozhodla jsem se pokračovat ve své stylu "sexi samocestovatelka" a dalším regionem nebo autonomním společenstvím, které jsem navštívila, byla Galicie a to konkrétně Santiago de Compostela a A Coruña. V Galicii se nachází další města, která by stála za zmínku jako Pontevedra, Vigo, Ferrol nebo Finistere, ale tolik času jsem neměla. Galicie má také svůj jazyk galicijštinu, který tentokrát patří do skupiny románských jazyků, ale o tom tolik mluvit nechci.

Santiago de Compostela je známe pro svou pouť neboli camino. Existují 3 možné cesty: Camino del norte (tedy severní cesta), Camino francés o portugés (tedy francouzská nebo portugalská cesta). Ta severní je prý nejtěžší a taky ji prý postupuje nejvíce lidí. Já se však do Santiaga vydala spolujízdou (no jo trapas). Nicméně, pravá pouť však nekončí v Santiagu, jak si všichni myslí, ale ve Finistere, což doslova znamená konec světa. Mimochodem jeden z departmentu ve Francii se jmenuje také Finisterre a nachází se v Bretani. Bretaň a Galicii spolu mají celkově dost společného, minimálně vliv keltské kultury. Já však Finistere nenavštívila, protože je to bez auta dost špatně dostupné.

Ubytovala jsem se v hostelu, kde jsem potkala řadu zajímavých lidí. Všichni se mě ptali, jestli už jsem skončila camino a já se trochu styděla, že jsem byla asi jediná, kdo ho nedělal. O to víc mě to láká někdy zkusit, takže další na mém "must do listu". Poznala jsem tam například muže a ženu ve věku asi 50 let - sourozence, kteří se rozhodli vykonat pouť pro svou matku. Vykládali mi celý příběh, který tady psát nebudu, ale přišlo mi to hrozně zajímavé a spirituální. Jeho dcera navíc byla na stáží v Praze a moc si Čr chválila. Celkově camino je spirituální záležitost, ale ne ve smyslu náboženském. Je to nejen o těch fyzických schopnostech, ale o překonání sami sebe, vlastních hranic a vydržení být sami se sebou, ale o tom Vám povím, až to jednou podstoupím.

Dalé jsem tam poznala pár, nebo spíše prázdninový pár (haha) holku z Kanady (Montrealu) a kluka z Portugalska. S klukem jsem si moc nepokecala, protože mluvil jen portugalsky zato s holkou jsme mluvily nejprve anglicky, pak když jsme zjistily, že obě mluvíme španělsky, tak španělsky (měla skvělou španělštinu, protože pracovně hodně komunikuje s Latinoameričany) a nakonec jsme mluvily francouzsky, když jsem přišla na to, že její mateřština je francouzština. Mimochodem vůbec neměla quebecký přízvuk, protože byla na stáži někde ve Francii. Pro ty, co ví, jak vypadá quebecký přízvuk, ví o čem mluvím. Tak toto by byla část lidi, které jsem poznala. Mě prostě ta atmosféra hostelů hrozně fascinuje. Každý člověk má svůj příběh, a to je na hostelech to unikátní. 😊

Něco málo o Santiagu: je to město hodně historické a náboženské. Nachází se tam mnoho památek a asi nejznámější je katedrála. Je to město, které je něčím zvláštní. Já nikdy nic takového nenavštívila a nedokážu to k ničemu přirovnat, ale to se musí zažít. Nedá se to popsat.

Další den jsem se vydala, jak jinak než spolujízdou do A Coruñi. V autě jsem jela se skvělou společností dva kluci a jedna holka. Bavili jsme se hodně o jazykové politice a tom, jak je to s galicijštinou. Dozvěděla jsem se, že na školách se některé předměty vyučují v galicijštině a některé ve španělštině. Ta holka vykládala kuriózní situaci, kdy učitel při testu napsal jednu otázku ve španělštině, další dvě v galicijštině a další zase ve španělštině. Mimochodem řidič navštívil ČR a říkal, že se mu více líbilo Brno než Praha, protože je to město přátelštější a dá se lépe seznámit s místními...o čemž bez debat, že Brno je lepší než Praha 😊

V A Coruñi jsem se setkala s Dorou u niž jsem byla také ubytovaná, což je holka z Maďarska, kterou jsem poznala na arrival trainingu. Nejprve mi šla ukázat svou organizaci, kde pracovala, a která se nachází kousek od Monte de San Pedro. A toto navštívit, přátelé, to vám fakt doporučuju. Je to zkrátka nádhera. Nenachází se to úplně v centru, proto to nepatří mezi běžné turistické atrakce, ale ten výhled je "una maravilla". Celkově A Coruña se mi líbila mnohem více než Santiago kvůli své přírodě. Po letech cestování, se mi změnily cestovatelské priority a poslední dobou je to příroda z čehož jsem unešená více než ta nejvíce proflákla turistická města. A ta příroda na severu Španělska je prostě delikátní!!!

Dále jsme měli v plánu navštívit la Torre de Hércules, což je maják z dob antického Říma a největší dominantou v A Coruñi. Čekaly jsme v řadě na vstup a Dora zjistila, že ztratila peněženku. Pokusily jsme se ji najít na místech, kde jsme byly, ale neúspěšně. Tak jsem se rozhodla Doru pozvat na sandwich a pak ještě na donut, protože jsem viděla, že evidentně potřebuje cukr. Asi jsme vypadaly dost zoufale, pač jsme pak ještě dostaly dortík od číšníka. Večer se nám tím pádem změnily plány a místo jít do ulic jsme si otevřely víno a hrály, ještě s Elenou - další italskou dobrovolnici a Dořinou spolubydlící karty (uno)...takže party hard.

Další den jsme vstaly asi v 11 a na oběd připravila Elena italskou pastu (no prostě těstoviny). Odpoledne jsme šly navštívit historickou část města, přístav a pláž. Počasí sice úplně nevyšlo, ale i tak jsme si to užily. Celkově Galicie a západ (severního) Španělska je mnohem chladnější.

Odpoledne - k večeru končilo moje dobrodružství a já jela zpět spolujízdou (jak jinak). Tentokrát jsem potkala řidiče, který se asi za měsíc chystal do Čr a ptal se mě, co by kromě Prahy měl navštívit. Samozřejmě po předchozí debatě z předchozí spolujízdy jsem mu řekla, že jednoznačně Brno. Ale je to náhoda vždycky při cestování potkat někoho s kým máte něco společného...náhoda? Osud? To je ten důvod cestovat, protože nikdy nevíte, kdo vám přijde do cesty. ...

Santander

Další z výletu, který jsem uskutečnila byl Santander, který se nachází v Cantabrii. Tentokrát se jednalo o jednodenní výlet, protože Santader se leží pouze 2 hodiny od Gijónu. Co bych Vám doporučila v Santander navštívit? Rozhodně el Mirador Ría de la Pila s úžasným výhledem na město. Tato čtvrť mi přijde sice trochu špinavá, ale ten výhled stojí za to. Dá se tam buď vyšplhat pěšky anebo vyjet výtahem...jo výtahem nekecám. Kuriózní je, že jak je v Santander všechno do kopce, tak uprostřed ulice jsou jezdící schody. Dále můžete v Santander navštívit katedrálu nebo kasino, ale ne to na, co jsme dnes zvyklí, ale takové to kasino, kde se kdysi pořádala společenská zábava. Pláž také vypadá úchvatně, akorát když jsem tam byla já, nevyšlo úplně počasí. 

Valencia a Alicante

V srpnu se mi podařilo sehnat levnou zpáteční letenku na konec října- začátek listopadu z Gijónu do Valencie a vyšlo mě to na 39 euro (zpáteční). Další z mých doporučení je tedy low-cost letecká společnost Volotea. Nabízí zajímavé nabídky z různých destinací, a dokonce i z Prahy se dá ledacos najít.

Ve Valencii jsem strávila dohromady týden. Volno (zase nějaký státní svátek) vycházelo na středu a pátek a já si tím pádem vzala ještě 3 další dny. Je pravda, že prázdniny už jsem opravdu potřebovala. Ve Valencii jsem znala několik lidí z arrival trainingu, kteří mě u sebe ubytovali, jmenovitě: Muhameda z Egypta, kterého jsme u nás také ubytovali, když se chystal na camino, potom Noura, která je taky z Egypta, Mariana z Ukrajiny a Agnese z Italie. Tento týden jsem si opravdu užila a bylo to poprvé za celou dobu mého pobytu, kdy jsem si něco opravdu užila na sto procent, a hlavně už jsem si potřebovala odpočinout a vypnout a neřešit práci. Asi bych řekla, že to byl i můj nejlepší týden za celou dobu EVS.

Vztahy mezi mými přáteli a obyvateli bytu však nebyly ideální, ale to by bylo asi na sepsání románu. Každý den jsem se dozvídala nové informace a žasla, co všechno se může mezi lidmi udat. V bytě s ostatními dobrovolníky ještě bydlel Amr, další Egypťan, kamarád Muhamed a bývalý dobrovolník. My jsme si spolu teda dost sedli...možná více než dost a naše "debaty" (jak říká on) byly zajímavé...no nic... Aby náhod nebylo málo, jeho kamarádka byla na EVS v Brně, v mé brněnské vysílající organizaci, tedy v Lužánkách. Svět je fakt malý.

Vzhledem k vztahům mezi všemi, bylo dost těžké strávit čas se všemi dohromady, proto jsem každou chvíli trávila s někým jiným.

Jeden den jsem se šla projít po městě s naším Habibim Muhamedem. Nikdy jsme mu neřekli jinak než habibi. Habibi v arabštině znamená miláček. 

Jeden den jsem se šla projít sama, protože všichni pracovali, a tak jsem chodila, chodila a chodila mnoho hodin. Asi největší atrakcí Valencie je Ciudad de las artes y las ciencias, moderní futuristická stavba a musím říct, že jsem nikdy nic takového neviděla a nevím k čemu to přirovnat, takže opravdu unikát. Kousek od toho se nachází Aqarium, které je údajně taky jedinečné. Já ho však nenavštívila, protože fronty na vstup jsou opravdu nekonečné, takže předem varuji 😊

Jeden den jsme šly na pláž s Nourou....kdo by byl býval řekl, že v listopadu bude 24 stupňů a budu na pláži... úžasné!! Co pro mě bylo zvláštní, že už v 7 je tma a je stále letní počasí. Pro mě léto je vždy spojené se světlem až do noci...a to jsou ty kulturní rozdíly, které poznáte jen pokud někam vyjedete 😊

Další den jsem navštívila Alicante, jak jinak než spolujízdou. Cesta trvá nějaké 2 hodiny a vyjde to asi na 12 euro one-way, takže pokud navštívíte jedno z měst, navštivte i to druhé. Byla by škoda se tam nepodívat. Já tam jela pouze na jeden den a večer jsem jela zpět.

V Alicante jsem se setkala s Rubenem, s kamarádem, kterého jsem před lety poznala na stáži v Bretani, a s kterým jsme se po 6 letech setkali, protože pochází právě z Alicante. Ruben je skvělý průvodce a dokonale mi ukázal své město. Navštívili jsme i Castillo San Barbara. Pokud se vám nechce šlapat nahoru, je možné se svézt výtahem za asi 3 eura, což jsme taky udělali my, z časových důvodů. Výhled je fenomenální a já stále říkala jenom waw waw waw. Navíc počasí vyšlo, jak nejlépe mohlo. Osobně se mi Alicante líbilo mnohem více než Valencia. Je menší a není tolik industriální a urbanistické. Alicante se stalo jedním z mých tři nejoblíbenějších měst ve Španělsku, což mnozí nechápou. O těch dalších dvou budu psát později.

Další den jsem navštívila organizaci mých přátel, což byl taky zážitek. Tu noc jsem se navíc příliš nevyspala...ehm no comment...vraťme se k organizaci: Je to organizace zaměřená na rozvoj a inkluzi ve společnosti. Nachází se na okraji Valencie, v ne úplně oblíbené čtvrti. Já se zúčastnila lekce angličtiny, ale ne, tak jak jsme na ni byli zvyklí my v mé organizaci, s lidmi, kteří mají už úroveň, ale toto byli lidé sociálně slabší se špatnými kognitivními schopnosti. Angličtina probíhala stylem základních otázek a slovní zásoba pencil, pen table, barvy, stále dokola sloveso být...toto se hodně těžko popisuje a samotný zážitek byl dost silný a slovy se nedá vyjádřit. Nicméně potom si člověk uvědomí jednak s jakými lidmi má štěstí pracovat on sám, a jednak jaké má štěstí narodit se se svými schopnosti. Rozhodně mě tato návštěva obohatila...Kromě angličtiny tam také probíháji lekce počítačů, kde se učí opravdu základy, jak mi vysvětloval Muhamed.

Večer jsme šly potom s Agnese do baru...do několika barů a dali jsme pár skleniček a vedly grils talks...

Další den jsme šly nejprve s Marianou do botanické zahrady a pak se k nám přidala ještě Agnese a navštívily jsme Museo contamporeno, kde zrovna probíhala výstava o arabských ženách, což bylo hodně hodně zajímavé a ještě jsem si nechala pár materiálů k nastudování (zatím jsem na to stále ještě neměla čas).

Vzhledem k tomu, jak byly vztahy mezi mými přáteli složité, bylo fajn strávit každou chvilku s někým jiným, vidět perspektivu každého z nich, ale na druhou stranu jsem byla ráda, když se se mnou poslední den přišli všichni najednou rozloučit  a strávili jsme čas všichni najednou. Tenhle týden byl fakt úžasný, jeden z mých nejlepších za celé EVS...možná ten nej. Opravdu jsem si psychicky odpočinula (i když fyzicky moc ne) a bylo to prostě úžasné a jedinečné. 😊 O to víc jsem byla ráda je všechny znova vidět na mid-term trainingu. Teda kromě Mariany, která ukončila svůj projekt dříve...

Granada Porto

Když je řeč o mid-term trainingu, tak u něj ještě zůstaneme. Probíhal opět v Andalusii a byl mimochodem skvělý. Poznala jsem zase nové lidi, viděla jsem nostalgicky známe tváře a tentokrát to bylo jiné. Asi jsem si to i užila více. Po mid-term trainingu jsem se opět rozhodla pár dní v Andalusii zůstat. Do mého "must-see listu" mi chyběla Granada, takže volba byla jasná. Z prvního trainingu jsem se poučila, že se nevyplácí pařit uprostřed týdne, proto jsem to nechala až na poslední den. Spala jsem tentokrát asi hodinu a kocovinu jsem měla mnohem větší, takže když jsem dorazila na hostel v Granadě, zalezla jsem rovnou do postele a spala. Naštěstí jsem první noc měla pokoj jen sama pro sebe. 

Předtím jsem se však musela nejprve do té Granady nějak dostavit. Z Malagy (kde nás po školení nechali) jsem jela jak jinak než spolujízdou a jela jsem s úplně úžasnou paní kolem 50 let. Byla vstřícná, milá, otevřená, nabídla mi, že ji můžu kdykoliv zavolat, kdybych měla nějaký problém v Granadě. Výborně jsme si pokecaly o všem možném a opravdu to byla jedna z mých nejlepších zkušeností na Blablacaru.

Když jsem se další den probrala. Vydala jsem se na prohlídku města. Nejprve jsem se jen procházela bez jakéhokoliv plánu a pak jsem samozřejmě nemohla vynechat návštěvu Albaicínu a Alhambry. Albaicín je historická čtvrť Granady nacházející se na kopcích. V dnešní době je tam "ubytováno" mnoho hipíku a kempařů a má to svoji atmosféru. Mně osobně se to rozhodně líbilo a toto místo je něčím unikátní a nejsem schopná to přirovnat k něčemu jinému.

Další významnou stavbou je Alhambra. Alhambra je středověký komplex arabských paláců. Vstupné stojí 15 euro a se studentskou kartou nebo v mém případě youthcard, kterou dostali všichni dobrovolnici to vyjde na 9 euro. Nicméně doporučuji si objednat lístek přes internet, jinak ztvrdnete v řadě jako já. Rezervace je vždy na danou hodinu.  Já nechtěla úplně plánovat, kdy přesně tam půjdu, proto jsem si to dopředu neobjednávala. Čekala jsem asi hodinu a čtvrt. Ze začátku se to nejevilo jako velká fronta, jenže oni pouštějí postupně, takže se to nakonec protáhlo. Já tam byla naštěstí v prosinci, což není úplně turistická sezóna, takže v sezoně se může čekat mnohem déle. Takže tolik mé doporučení. :) Toto místo je opravdu unikátní a pokud navštívíte Granadu, nesmíte ho vynechat. Granada se tak stala mým nejoblíbenějším místem v Andalucii a patří mezi mé 3 nejoblíbenější místa ve Španělsku. Už jsem odhalila, že jedno je Alicante, jedno Granada a další se dozvíte, když budete pokračovat ve čtení. 

Další den jsme se setkaly s holkami z trainingu, které se také rozhodly navštívit Granadu. Byly jsme v sestavě já Češka, jedna Rakušanka a zbytek Italky. Nejprve jsme šly do čajovny. V Granadě je těch Teterie opravdu hodně a samozřejmě to patří k té arabské kultuře a tam se to skvělé hodí. Takže je to úplně jiné než navštívit čajovnu u nás. Potom jsme zašly ještě na vera pizza italiana.

Nevím, jestli mi nesedla vera pizza italiana nebo jsem nepila pitnou vodu nebo, co byl za problém, ale následující noc byla šílená. Chudáci dva sympatičtí kluci Irové, kteří se mnou byli na pokoji. No nebudu zabíhat do detailů. Každopádně další den jsem cestovala z Granady do Madridu, abych z Madridu mohla letět do Porta. Takže to byla opravdu hodně šílená cesta. Já, která v autobuse nikdy nemůžu spát, tak jsem pětihodinovou cestu prospala a měla jsem problém sejít schody v hostelu, takže ano i takhle může vypadat cestování. Mimochodem cesta Alsa busem, společnost, která zajišťuje přepravu po Španělsku, vyšla asi na 26 euro. Cesta Madrid-Porto s Raynairem vyšla na 46 euro, což je fajn cena. Byla by možná i nižší, ale já dělala rezervaci už poměrně pozdě. Vím, že někteří sehnali i třeba za 25 euro.

Po celém dni cestování jsem byla ráda konečně na hostelu v Portu, kde jsem okamžitě zalehla. Mimochodem v Portugalsku je o hodinu méně než ve Španělsku, a tedy i u nás. 

Následující den jsem sice nebyla úplně ve formě, ale rozhodně jsem ho nehodlala proležet v posteli. Žaludek sice nebyl úplně ok, ale co už. V Portu určitě nesmíte vynechat historické centrum a přístav Ribeira, který má svou neskutečnou atmosféru a byl zapsán mezi dědictví Unesca. 

V Portugalsku jsem si uvědomila, jak je vlastně Španělsko mou součástí a necítím se tam jako v zahraničí, zatímco v Portugalsku jsem si připadala jako cizinec. Taky jsem přišla na to, že nechápu, jakým způsobem stavějí (stavěli) města a probíhala urbanizace, protože ve všech španělských městech je milion uliček a nikdy nejdete rovně a potom třeba zabočíte, pak jdete zase rovně a zabočíte, ale stále jen zabočujete zabočujete a zabočujete. To způsobuje, že všechno vypadá stejně a dá se tam jednoduše ztratit. Pro někoho s navigačním nesmyslem jako já opravdu paráda. A právě v Portu jsem tento problém neměla a jednoduše jsem se orientovala.

V Portu se nachází také mnoho kostelů, katedrál (jen jedna) a dalších historických a náboženských památek.

Návštěva města byla super a byla by ještě lepší, kdyby mi stále nebylo špatně. Protože jsem chtěla ochutnat i portugalskou kuchyni, tak jsem si zašla do restaurace. To však nebyl nejlepší nápad. Jídla jsem se dotkla jen trochu, zbytek jsem si nechala zabalit, že to dojím později, jenže jsem to nakonec nechala jedné Francouzce na hostelu, protože už jsem neměla místo v baťohu. Následující noc jsem myslela, že bude moje poslední. Fakt mi nikdy nebylo tak zle, jak tehdy. Naštěstí další den už bylo vše v pohodě.

Na zpáteční cestě jsem jela, jak jinak než spolujízdou a to tak, že jsem jela jednou spolujizdou z Porta do Santiaga de Compostela a potom ze Santiaga do Gijónu. Dá se jet i do A Coruñi. Naštěstí mi to úplně skvěle navazovalo a jen jsem přesedlala do jiného auta, ale to jsem měla fakt štěstí. 😊

Madrid - Silvestr

Na Vánoce jsem se vracela zpět do Československa a zpátky do Španělska jsem se potom vracela 30. prosince. Vzhledem k tomu, že můj let byl Praha-Madrid, rozhodla jsem se Silvestra strávit právě v Madridu. Říkala jsem něco o tom, že holky samocestovatelky jsou sexii?? No to platí do té doby, něž nejsou single...ano je to tak přátelé, Silvestra jsem prožila ve společnosti a troufám si říct, že i nejlepší možné společnosti.

Jak jsem si říkala, že mě lidi sejřou a nejlépe se mi cestuje samotné a na světě jsou jenom dvě osoby, s kterými se mi cestuje dobře a obě dvě jsou ženy, tak se k nim přidala i třetí osoba a tentokrát je to muž... a to ten nej (nebo alespoň tehdy jsem si to myslela).

Takže společně jsme si objednali pokoj přes Airbnb, který se nacházel v blízkosti Parque de Retiro, to znamená v ideální lokalitě, kousek od centra. Na to, že jsme rezervaci dělali asi 10 dní před, navíc na datum Silvestra- jedno z nejvytíženějších turistických období, tak jsme to sehnali fakt ve skvělé lokalitě a za rozumnou cenu.

Ten den po příjezdu už jsme nikam nevycházeli (ehm pšt..no jo) a nabrali jsme síly na další den. Byl to přece jen Silvestr a celý den byl před námi. Vyšli jsme asi kolem 12 a procházeli se po městě. Můžu vám říct, že jsem si myslela, že centrum města je mnohem větší. Madrid se dá projít za jeden den, pokud nemáte v plánu navštívit i muzea, na ty si případně vyhraďte jeden den. My tam teda nešli, protože ve svátky bylo zavřeno. Pro zájemce v Madridu můžete navštívit historické muzeum Prado nebo naopak moderní umění Museo de Reina Sofia. Vstupy jsou okolo 12 euro. Prošli jsme tedy celé město od Puerto del Sol, kde se nachází slavná socha Oso y madroño, (mimochodem myslela jsem, že je to větší), pokračovali jsme Plaza mayor, Palacio, viděli jsme slavnou sochu Cervantese, prošli jsme se po komerční Gran Vía a viděli jsme toho i mnohem více, zašli jsme i trochu mimo centrum, jenom si nepamatuju, jak se co jmenuje a opravdu jeden den na to stačí. Upřímně si myslím, že ve Španělsku jsou jiná města, která stojí za to navštívit, než je zrovna Madrid. Stejně tak si myslím, že na světě, nebo pokud to vztáhneme jen na Evropu, jsou mnohem hezčí hlavní města, ale Madrid rozhodně neurazí.

Ve městě bylo spoustu stánkařu, s různými doplňky k silvestrovské zábavě, lidí v převleků a celkově veselá atmosféra. Na oběd jsme si zašli do indické restaurace, která byla tutová a silvestrovský oběd prostě pecka všech pecek.  

K večeru jsme si šli sednout do jednoho baru poblíž centra, kde jsme si objednali cubas de cerveza, což spočívá v kyblíku 5 piv, do toho nějaké tapas a bylo to skvělé.  

Před půlnoci jsme se přemístili ven. Snažili jsme se dostat na Puerto del sol, což je to hlavní místo na přivítaní nového roku, ale bylo tam tolik lidí, že jsme skončili někde mezi Puerto del sol a Plaza Mayor. Co se týče madridského programu, tak nic moc...žádný koncert, žádná hudba, ohňostroj dosti slabý...asi nejsou peníze. Nicméně já si to užila i tak. Byl to jeden z mých nejlepších Silvestrů a Silvestr, na který rozhodně nezapomenu, ale ne protože město připravilo něco mimořádného, ale protože jsem byla v té nejlepší společnosti a my si to udělali skvělé. Mimochodem ve Španělsku a Latinské Americe je tradice o půlnoci sníst 12 kuliček hroznů (uñas) symbolizujících 12 měsíců, a prý to má přinést štěstí. Já to teda neděla, protože můj drahý mi řekl, že to prý nebude dělat každý rok. 

Silvestr jsme ukončili poměrně brzy a to kolem 2 ráno. Byli jsme dost uchození a zničení. Další den už jsme dali "light" a prošli jsme se jenom Parque de Retiro, který je docela velký, ale ne zase tolik. A pak zpátky směr Gijón. Protože jsem měla svůj nemalý kufr, a to na spolujízdu není ideál, zvolili jsme cestu busem (opět Alsa), který nás vyšel okolo 30 euro, což je přijatelná cena (občas to výjde i na dvojnásobek). Busem z Madridu do Gijónu to trvá mimochodem 5 hodin.

San Sebastian, Biarritz, Pamplona

Tři dny tři města, takhle by se dal nazvat náš další trip. Vzpomínáte, jak jsem psala výše, že při mé cestě do Bilbaa jsem měla v plánu navštívit také San Sebastian, ale nemohla jsem najít adekvátní spolujízdu? Tak se mi (nám) to tentokrát povedlo. Už jsem vám říkala, že jsem poznala toho nejlepšího společníka na cesty? Který je zároveň moje "google maps" a moje nejen to?..

Takže ano rozhodli jsme se navštívit San Sebastian, který se nachází v País Vasco neboli Baskitsku, o kterém jsem Vám už psala výše. Cestovali jsme busem, který přišel na necelých 30 euro. Cesta teda nekonečná asi šestihodinná + zpoždění, ale zvládli jsme to. Dorazili jsme teda až kolem 11 večer. Ubytování jsme si sehnali přes Airbnb, a byt byl teda luxusní. Nádherná moderní kuchyň, dvě skvělé koupelny, náš pokoj taky paráda, snídaně v ceně a hostitelka hodně příjemná, všechno nám vysvětlila, dala nám tipy, kam zajít, kde se dobře najíst a tak...takže pokud navštívíte San Sebastian ubytujte se u EVY!!!! Mimochodem v dalších dvou pokojích byly další lidi (takže místa dost) a myslím si, že se tam ubytovávají převážně páry. Musí to být hodně "fucking flat"...no nic...

Vzpomínáte, když jsem říkala, že část Baskitska je ve Španělsku a část ve Francii a já chtěla někdy navštívit tu francouzskou část? Tak tak se stalo následující den. Další den jsme si udělali výlet do francouzského Biarritzu. Jeli jsme autobusem Flixbusem, což je už docela známa francouzská dopravní společnost, která poskytuje transport po celé Evropě. Trasa San Sebastian-Biarritz trvá necelou hodinu a vyjde na pouhých 5 euro. Autobus dále pokračuje do Toulouse pro případné zájemce, kdyby chtěl někdo pokračovat, nebo jet v opačném pořadí Francie-Španělsko. Jo taky bych se někdy chtěla podívat do Toulouse...takže někdy v budoucnu příští výlet je jasný :) 

Biarritz vzniklo jako lázeňské město a je tedy známe pro všechny tyhle termální procedury. Co stojí za to v Biarritzu vidět? Rozhodně Le rocher de la vierge, La pointe Saint Martin, plage Miramar nebo la phare (neboli maják)...je toho samozřejmě i více. 

V Biarritzu jsme strávili celý den a večer jeli zpátky do San Sebastianu. Musím říct, že ve francouzském Baskitsku, nebo alespoň v Biarritzu, je hodně znát vliv španělské kultury na rozdíl od jiných regionu, které jsem ve Francii navštívila. Jaký je rozdíl mezi Francii a Španělskem? Mimo jiné to, že Francie je o hodně dražší...haha..

První den jsme si tedy nechali na návštěvu Biarritzu a až ten další na San Sebastian.

Stejně jako v Biarritzu byl znát vliv španělské kultury, San Sebastina je zase hodně ovlivněn tou francouzskou kulturou. Pláž neboli Paseo de la Concha mi hodně připomínala Promenade anglaise v Nice a město je opravdu nádherné. A tím se dostávám k tomu, které město se řadí po Alicante a Granadě k mým top třem španělským městům a je to právě San Sebastian. Hrad (Monte Urgull) mi zase připomínal brněnský Špilberk, takže opravdu zajímavá kombinace.

Pokud se chcete v San Sebastian najíst tak je to teda docela mazec, protože restaurace jsou věčně přeplněné, a to i v lednu, kdy není sezóna, takže jsme si koupili sandwich s kalamáry a najedli se na pláži.

Další den jsme hned brzy ráno vyrazili směr Pamplona, která se nachází v autonomní oblasti Navarra. Města jsou od sebe vzdálená necelou hodinu a cesta spolujízdou přijde na 5-7 euro. Bylo pondělí a já jsem si vzala volno v práci. Cestovat po Španělsku v pondělí je asi ten nejhorší nápad, protože ve městech je to totálně mrtvé...fakt ghost city. Nicméně výhoda oproti San Sebastian je ta, že v restauracích se dá v klidu najíst.

Pamplona je známá především pro svátek San Fermin, který se koná 6.6...existuje písnička uno de enero, dos de febrero, tres de marzo ♫♪♫... Je to takový ten svátek, kde vypouštějí ty býky, takže pro ochránce přírody nic moc a já to teda taky úplně nepodporuju. Co jsem slyšela, tak lidé si v tomto období objednávají balkony jenom proto, aby to mohli vidět a ceny se pohybují okolo 100 eur a více, což je šílené. V Pamploně tím pádem můžete navštívit slavnou Plaza de torros. Pamplona je celkově spíše historické město, obklopeno především různými opevněními a hradbami. Na návštěvu stačí tak den. Jo je to pěkné město, ale pokud předtím navštívíte San Sebastian a Biarritz, tak se to nedá srovnat.

Zpátky do Gijónu jsme jeli vlakem, protože jsme našli nějakou akční jízdenku za dobrou cestu. Byla to má první cesta vlakem ve Španělsku a musím říct, že fakt super... na rozdíl od autobusu spoustu místa na nohy. Seděli jsme hned vedle jídelního vozu a musím říct moderní, čisté vlaky a vše dosti solidní standard...akorát teda ta cesta trvala 7 hodin + nějaké to zpoždění. Nicméně v dobré společnosti to ubíhá rychle. 😊 Tak toto byl náš trip 3 dny 3 města.

Leon

Další jednodenní výlet, který jsem tentokrát uskutečnila sama, byl Leon (autonomní oblast Castilla y Leon... jak originální). Cesta autobusem trvá asi 2 hodiny autobusem. Spolujízdu jsem nenašla ve vhodných časech. Byl to krátký výlet a Leon mi dost připomínal Pamplonu. Vlastně všechna města ve Španělsku jsou si dost podobná, hlavně teda všechna Plaza mayor tedy hlavní náměstí vypadají dost podobně. Za zmínku určitě stojí taky katedrála v Leonu.

Asturias (Oviedo, Aviles, Cudillero, Ribadesella, Lagos de Covadonga...)

Jo a na závěr jsem si nechala Asturías, tedy autonomní oblast, kde jsem strávila a bydlela 9 měsíců.

Gijón Gijón Gijón... město, kde jsem žila 9 měsícu....co říct? Pro nás, kteří nemáme moře ani oceán, žít u moře asi vypovídá o všem, zajít si kdykoliv na pláž, chodit na nedělní yogu na pláži (v zimě potom v jednom kafe baru, kde stále koukáte na moře)....co dodat? Zažítek! V Gijónu jsou teda dvě pláže San Lorenzo a Poniente. Osobně preferuji San Lorenzo, má mnohem hezčí výhled a hezčí atmosféru, Poniente je hodně industriální a v podstatě se díváte na továrny. Co se týče však koupání, tak doporučuju Poniente, voda je mnohem klidnější. San Lorenzo má často takové přílivy, že zakryje celou pláž.

Co rozhodně stojí za zmínku v Gijónu je Elogio del Horizonte. Moje nejoblíbenější místo v Gijónu. Navštívila jsem ho asi milion pětkrát a pokaždé má jinou atmosféru, ve dne v noci, když svítí slunce když prší, když je zima....ten výhled je prostě neskutečný.

Další, co rozhodně musíte vidět je La Laboral. Jedná se o univerzitu spojenou s kulturní centrem, kde to vypadá, jak v Harrym Potterovi...nádhera...moje další nejoblíbenější místo. 

Nenechte se však mýlit, že je ve Španělsku teplo. Zima byla děsná. My jsme sice zvyklí na větší zimy, ale tady je to klima od oceánu vlhké a mě osobně je větší zima, když tady je okolo 10 stupňů, než když je u nás okolo nuly. Ve Španělsku navíc není zvyklostí mít ústřední topení a zimu jsem fakt protrpěla.

Další město, které bych zmínila, je Oviedo, což je hlavní město Asturías. Navštívila jsem ho několikrát, ale po pravdě řečeno moc o něm nevím. Od Gijónu se liší tím, že to je hlavně historické město, a to především z období středověku. Taky tam není pláž.

Potom bych zmínila Aviles, město, které jsem navštívila také až poslední měsíc...haha...já celkově to okolí objevovala až nakonec. Přirovnala bych ho k Oviedu, co se té historičnosti týče. Tam jsem se podívala s Loisem a Leilou novými dobrovolníky a našimi náhradníky z Belgie a Německa.

Nesmím zapomenout ani zmínit malebnou rybářskou vesničku Cudillero...

Také jsme navštívili vesničku Ribadesella, a na tu pláž mám obzvlášť zajímavé vzpomínky...no nic...jen další tip, co lze v Asturías navštívit...

Můj poslední výlet byly Lagos de Covadonga, což je úplně nejznámější atrakce v Asturías. Jsou to dvě jezera v horách. Dostat se tam je docela oříšek, 3 přestupy autobusem, přestup v Oviedu, Cangas de Onis a pak Covadonga. My měli to štěstí, že jsme jeli autem. Jelo nás 5 a můžu vám říct, že lepší poslední výlet v lepší společnosti jsem podniknout nemohla.

Kdo by taky čekal strávit Velikonoce ve Španělsku na sněhu. No nicméně já myslím, že fotky mluví sami o sobě...ne na darmo se říka Asturías paraíso natural. Příroda v Asturias je neskutečná a navíc s nejlepšíma lidma.

Nakonec na zpáteční cestě jsme ještě navštívili město Covadonga a Cangas de Onis, kde je známé puente romano. Pro Asturías je typický cider neboli sidra a ten jsme v podstatě pili po celou dobu mého pobytu při různých příležitostech. Na rozdíl od bretonského sidru nebo jiného, na který jsme zvyklí, je tady tento kyselý, ale prý je to ten pravý sidr. Já teda osobně preferuji ten bretonský nebo normansky... Nejzajímávější je však jeho servirování. :-)

Zajeďte si do Asturías...nebo prostě na sever Španělska...je to zase jiné Španělsko a jiná kultura. 😊 Stojí to fakt za to! Bože jak mi tohleto už chybí...Asturias patría querida !!!♪♪♫

A to už by bylo z mé strany vše, přátelé...určitě by se toho dalo zmínit ještě spousty, ale to nejpodstatnější jsem řekla. Třeba vás taky inspiruji k cestování po Španělsku, nebo k tomu vyjetí na EVS... Ty zážitky jsou prostě neskutečné a jedinečné a ještě stále dost přítomné a asi budou na celý život přítomné...

O tom, co mi EVS dalo bych chtěla věnovat příští a poslední článek z této série a pak možná zase o nějakém jiném cestování. :)