Co tady vlastně dělám? A co můžeš dělat i ty? O čem je Evropská dobrovolná služba?

Zdravíčko kakajíčko....zdravím v novém roce a přeji všem, aby rok 2018 byl minimálně stejně úspěšný jako 2017, pokud pro Vás úspěšný byl (pro mě teda rozhodně byl). Pokud nebyl, tak aby byl úspěšnější než ten rok minulý... :-)

Jo já vím to je doba, co se zase hlásím. Zajisté vám to velice chybělo. Ale poslední dobou jsem byla dosti byzy, jak dva hmyzy (a ještěrka k tomu)... Znáte to: mnoho práce (o té teda bude dnes řeč především, i když to asi nevypadá, že tady i pracuju), potom školení neboli mid-term training v Andalusii, také nějaké to cestování, potom jsem připravovala svůj "personal project" (což je vlastně také součástí práce a o ten můj projekt bych se s vámi také ráda podělila), do toho jsem řešila vztahové záležitosti. Joooo je mi to jasné. Toto vás zajímá nejvíc a taky jsem to slíbila minule, že o tom napíšu, i když tehdy jsem vlastně nevěděla, co všechno se ještě přihodí :-D.... no a pak taky celkový každoroční vánočního shon, takže se to nějak všechno nakupilo a nebyl čas...a teď už je 😊

Protože jeden z důvodů, proč jsem začala psát tento blog byl ten, abych propagovala Evropskou dobrovolnou službu, povím vám dnes, co tady vlastně dělám, kde pracuju, na co je zaměřený můj projekt a jaké jiné projekty se dají najít a co můžete dělat třeba VY. Také Vám povím, jak to celé funguje, co můžete předat vy někomu, ale taky hlavně, co všechno můžete dostat vy... a když myslím dostat, tak nemyslím tolik materiálno, ale co se tady všechno můžete naučit. Na konci článku potom najdete odkazy, kde hledat projekty.

Organizace zapojené do programu jsou zaměřeny na jedno z následujících odvětví: práce s handicapovanými, práce s dětmi, práce se seniory, životní prostředí, umění a kultura, lidská práva a minority, zdraví a závislosit nebo rozvoj mládeže.... můj projekt a moje organizace je zaměřená právě na to poslední- rozvoj mládeže. Jedná se tedy obecně o organizace patřící do sociálním sektoru. To znamená o sektor, kde většinou není tolik peněz, proto každý dobrovolník vítán, a proto se Evropská komise rozhodla dobrovolníkům přispět. Moje organizace se jmenuje Conseyu de Moceda de Xixon (zkráceně CMX), což je v asturijštině (regionální jazyk, jak jistě víte z minulého článku), ve španělštině by to bylo Consejo de juventud de Gijón pro španělštináře 😊

Jedná se tedy většinou o neziskové organizace. O tom, že i u neziskových organizací jde také o peníze jsem se přesvědčila sama. Nicméně toto nechci generalizovat...jde i nejde....záleží organizace od organizace, individualita od individuality, dobrovolník od dobrovolníka... a pokud jde i o peníze, tak to rozhodně není tak masové jako v ziskovém sektoru a pořád ty peníze jdou na dobrou věc nejen pro zisk a byznys...

Protože EVS je součástí Erasmu+ jedná se stále o exchange program. Cílem Erasmus+ je šířit toleranci, solidaritu a rovnost právě skrze tyto výměnné pobyty, abychom se z jiných kultur vzájemně obohacovali, a ne abychom se někteří povyšovali nad jinými.... a také prej, abychom si uvědomili nějakou evropskou sounáležitost...

Takže abych to shrnula, jednak jde o výměnný pobyt, který má šířit tyto ideje, ideály a filozofii, ale zároveň jde o to přispět nějak do sociálního sektoru. Tímto se liší od toho studentského Erasmu. Co z toho má tedy dobrovolník? Ano jak jste si všimli jedná se o oblasti, které tak úplně nejsou pro každého. A ano je pravda, že mnozí toho zneužívají, berou to jako možnost vypadnout do zahraničí a vyčerpat všech výhod, které máme bez toho, aby je zajímal ten jejich projekt a dobrý úmysl někomu pomoci nebo se něco naučit.

Naštěstí jsou takoví, které ten jejich projekt opravdu zajímá a je to pro ně skvělá zkušenost, skvělá praxe, které se dá těžko získat. Na arrival a mid-term trainingu jsem poznala různé lidi z různých zemí světa, jejichž projekt je v různé částí Španělska. Znám například holku z Portugalska, která studovala psychologii a její projekt je zaměřen na drogově závislé, pák znám holku z Itálie, která studovala nějaké sociální práce a její projekt je zaměřen na práci se seniory, další holka, která studovala podobný obor, ale pracuje s postiženými... takže pokud studujete nějaký sociální obor věřím tomu, že si najdete svůj projekt a EVS je právě pro Vás. Můžete tak získat praktickou zkušenost. 😊

Pokud jste zase studovali nějaké environmentální studia nebo vás zkrátka zajímá ekologie, je řada projektů i pro Vás. Znám další dvě děvčata z Itálie, které se zajímají o ornitologii, a i ony si našly ideální projekt pro ně, kde pozoruji ptáky a různé další věci (moc tomu nerozumím). Taky znám kluka Angličana, který žije v ecovillage nebo holku, která na svém projektu dělá všechno přírodní od výrobu mýdla po obnovu vody a další věci.

Motivace každého je však jiná. Dále jsem poznala další Italku (Italů je na EVS fakt kotel), která studovala ekonomii- účetnictví a svou závěrečnou práci psala na téma neziskových organizaci, proto chtěla vědět jak taková organizace funguje a také ji více zajímala práce s lidmi než z čísly, takže tak trochu změnila obor.... Pokud jste nic takové nestudovali, nebo jste obecně nestudovali (protože to není  jen pro vysokoškoláky, naopak, jezdí i hodně lidí, co si chtějí dát "gap year" po maturitě) a zkrátka vás zajímá jedno z odvětví, je EVS právě pro VÁS.

Bohužel jsou tu také lidé, kteří si to tady chtějí více užít, nevědí, co dál dělat, chtějí vypadnou do světa, a pro ně ten projekt není tak důležitý. Ano je to i poznání jiných kultur a žití v zahraničí, ale nejen. Programů s pouze tímto cílem je dost, a pokud hledáte právě toto, tak EVS není právě pro vás. EVS je mimo jiné pro lidi ve věku 18-30 let. Pokud patříte do této skupiny, máte šanci. Co chci však říct, že právě vidím rozdíly v té motivaci, když je někomu 20, 25 nebo 30....ti mladší si to chtějí více užít a využít všech výhod, ti starší více využít pro svůj osobní a profesní budoucí rozvoj, ale nechci opět zobecňovat.

Co se týče mě, tak já jsem to neměla tak jednolité jako ostatní, ale té motivace a toho zaměření bylo více. Jakožto vystudovaná učitelka pro střední školy, jsem jednak chtěla vědět, jak funguje organizace zaměřená na rozvoj mládeže, jednak pracovat s mládeží. Mimo jiné mne zajímá pedagogika, didaktika, učební metody ale i no-formal a informal education (co je no-formal a informal education o tom třeba jindy 😊). Dále mne zajímá propagace projektu jako Youth in action / Youth Exchange a dalších výměnných projektů, které podle mne mají smysl. Existuje jich opravdu řada - mnoho krátkodobých (cca týdenních) seminářů v zahraničí, akorát se o nich tolik neví. Dále nenávidím rasismus, xenofobii a jakýkoliv další projev diskriminace a nějakým způsobem se proti tomu snažím celý život bojovat, což je i cíl organizace, kde pracuju. Moje organizace právě pořádá různé akce a aktivity proti různým formám diskriminace (hlavně teda gender diskriminace - mačismus, homofobie, transfobie, apod.) Takže tohle byla nějaká moje celková motivace.... A hlavně, a především mě baví kreativní práce, o což na EVS jde především.

K tomu, co teda konkrétně dělám a jaké jsou mé každodenní aktivity se dostanu právě teď. Taky Vám k tomu řeknu, co to přináší nebo nepřináší mě.

Jedna z aktivit jsou neformální hodiny anglické a francouzské konverzace, které vedeme. Francouzštinu máme ve středu od 12.00-13.30 a pak odpoledne od 18.30-20.00. Ve stejných časech pak angličtinu, akorát ve čtvrtek. Nejsou to žádné klasické hodiny jako ve škole, ale právě hodiny konverzaci, které mají být zábavné, takže žádná gramatika, ani výslovnost...nic takové... cílem právě bylo hlavně mluvit, protože ve Španělsku něco takového chybí. My to vedeme teda dost dynamicky, interaktivně, aktivně, hrajeme i různé hry, střídáme aktivity apod. Pracujeme i se slovní zásobou na obohacení, ale zase v rámci aktivit ne žádný seznam slovíček na nadrcení. Co se týče té gramatiky, tak tu trochu děláme, ale spíše spojenou se slovní zásobou nebo nějakou interaktivní aktivitou...ne nějaká nudná cvičení. Všechny aktivity v podstatě záleží jenom na nás (tedy na mě a Cristýně). No a hlavně musím říct, že lidi to baví, máme skvělý feedback a často je to zábava i pro nás. Mohla bych mluvit zdlouhavě o konkrétních aktivitách a tématech, co jsme dělali, ale to by asi zajímalo jen kolegy učitele pro inspiraci. Takhle myslím, že to stačí. 😊

Tohle je aktivita, která mě baví nejvíc, neboť mám opravdu pocit, že jsem tu užitečná. Nicméně to pro mě není úplně nová zkušenost, za kterou bych mohla být natolik vděčná EVS, protože už předtím jsem učila v jazykovce, na rozdíl od ostatních dobrovolníků (mých předchůdců), pro které je úplně nová zkušenost. Na druhou stranu třeba, když mi bylo 20, tak bych na něco takového neměla odvahu a neměla jsem ani jazykové sebevědomí na to někde  někoho učit, takže chápu, že pro někoho možnost vyzkoušet si vézt skupinu. Nicméně za ten půlrok jsem si vytvořila, a tím pádem i nasbírala, řadu materiálu, které se mi budou hodit i budoucna. Také je to práce s jinou skupinou a jinou sortou lidí než jsem učila v jazykovce a zaměření hodiny je trochu jiné, takže i pro mě to je zkušenost, avšak ne tak silná jako pro někoho, kdo se s tím setká poprvé. Nicméně jak říkám, je to aktivita, která mě baví ze všech nejvíc.

Další aktivity, co děláme jsou aktivity s Grupo de Salud e Iguldad (doslovný překlad Skupina zdraví a rovnosprávnsti), která je součásti CMX. Hlavně v létě jsme chodili na různé akce a festivaly, kde jsme stáli s naším stánkem s informacemi o této tématice. Mimo to jsme měřili promile alkoholu v krvi. Ve Španělsku je povoleno 0.25 za volantem a cílem tedy bylo, aby lidé zjistili, jestli ještě řídit můžou nebo už ne. Jenom pro představu byly to různé festivaly a fiesty, takže si asi dokážete představit, jak to vypadá. Stejně tak jsme informovali nezletilé o případných následcích. Dále jsme zdarma rozdávali kondomy, protože dalším cílem bylo i to sexuální zdraví (jo zásoba i pro vlastní účely). Upřímně mi tohle celé přijde jako dobrý nápad, ale nepřipadala jsem si příliš užitečná, vzhledem k jazykové bariéře a vzhledem k tomu, že tam byli další dobrovolníci- rodilí mluvčí. Za prvé nás tam bylo hodně, za druhé oni mají tu jazykovou výhodu. Jak říkám, přijde mi to jako dobrý nápad, možná i nějaká inspirace, ale na těch "intervencích" jsem si připadala víceméně zbytečná.

Protože naše organizace nejen přijímá dobrovolníky, ale také vysílá dobrovolníky, naším dalším úkolem je informovat o možnosti EVS a podělit se o naši zkušenost. Takže jsme mluvili na vysokoškolských kolejích (Colegio de St Gregor de Oviedo), v jazykové škole (Escuela oficial de Idiomas de Gijón), na Inaguraci Cabuenes (což byly několikadenní semináře) a dalších místech. Taky jsme se zúčastnili přednášky o Evropě, kde jsme mluvily (já a Cris) a náš ředitel, což byl za mě docela trapas, protože jsem jednak zrovna dospala kocovinu (mou první a poslední španělskou), jednak jsem o tom tématu neměla moc páru, a taky jsem necítila být úplně odborník na toto téma. Nicméně všechny tyto řeči a proslovy hodnotím moc kladně, protože v čem mě to rozhodně vytrénovalo tak je to, jak mluvit před veřejným publikem a jsem si teď mnohem jistější.

Upřímně jsem čekala, že budeme více chodit do škol a dělat aktivity s děckama, ale toho jsem se za celý půlrok dočkala jenom dvakrát a taky jsem si nepřipadala úplně užitečná, spíše jako pozorovatel. Údajně bychom teď měli mít více těch aktivit, tak jsem zvědavá. Ale tohle byla upřímně věc, co mě dost zklamala, protož od organizace zaměřenou na mládež bych toto čekala jako hlavní náplň.

(pozn. Začali jsme chodit do škol...hurááá po půl roce...). Děláme dvě různé aktivity jednu z Grupo de Salud e iguldad na téma drogy, volný čas, zdraví apod. a další aktivitu, která je zaměřená na možnosti pro puberťáky, mladistvé nebo jak to říct zkrátka pro lidi ve věku okolo 15 let, jak si třeba vybrat vhodné povolání, co k takovému povolání potřebují, jaké mají další možnosti a tak dále. Aktivity jsou docela interaktivní a věřím, že pro 15leté děcka zábavné. Zatím to nechci úplně hodnotit a psát o tom, co přesně děláme, protože jsme teprve v začátcích...

Abych byla upřímná, tak se mi tu první tři měsíce moc nelíbilo...skoro vůbec. Právě proto, co jsem od toho očekávala po pracovní stránce. Většinu času jsme seděli v kanceláři, kde jsme v podstatě nic nedělali, kromě teda přípravy hodin konverzace. Jinak nám zadali jenom něco, abychom něco dělali, takže součástí práce bylo každý den dělat "on-line kurz španělštiny" (vlastně stále je), kde jsou částečně užitečné aktivity, ale také aktivity, které mi jsou k ničemu. Navíc jsem tady nepřijela právě proto, abych tady studovala (nastudovala jsem se dost) a abych tady seděla za compem, ale právě abych získala praktickou zkušenost. Tohle mi přišlo jako pohodlnost naší koordinátorky, protože se nám nemusí věnovat. Takže ze začátku mě to tu moc nebavilo, nebyla jsem ani tak unavená z "práce", ale spíš demotivovaná, potom cokoliv dělat. Jediné, co mě naplňovalo byly právě konverzace, které mě bavily (a stále baví). Občas je to sice to samé dokola, stále ti stejní lidi se stejnými názory, ale to záleží den ode dne, skupina od skupiny. Jindy je to zase šílená sranda a fakt se s těma lidma pobavím. Co chci však říct, že ze začátku mě při životě držely hlavně ty konverzace.

Mám pocit, že ve Španělsku se tady tak nějak pracuje nepracuje. Místo, aby se pracovalo, tak se tam někteří zaměstnanci hodinu vybavují (jo někdy fakt hodinu, nepřeháním), 20x za den si zajdou na cigárko... Nemám ráda porovnávání, ale celkový přístup by si u nás nikdo nedovolil... efektivita práce mi přijde dosti mizerná. Nedivím se, že je ve Španělsku krize. Troufám si říct, že si tu krizi dělají sami. Hlavně to vidím v jejich přístupu, ale o tom třeba jindy. Já se tu zkrátka ze začátku nudila. 

Nicméně jsem se tak nějak rozhodla změnit postoj k věcem a řekla jsem si, že když se tady pracuje nepracuje, tak to vezmu, jak to je a budu si to teda více užívat a věci se začali měnit k lepšímu....změna postoje prospívá. Jednak mě to tu více začalo bavit, jednak to i po pracovní stránce začalo být aktivnější...takže od konce září-začátku října to tu začalo být fajn. Ač to asi vypadá hrozne aktivně a různorodě, tak to všechno, co jsem teď popsala, nejsou každodenní aktivity a nebylo to tak stále. Na druhou stranu opravdu tu něco dělám, nejenom cestuji.

Od 19.-26. října tu byl mezinárodní filmový festival FICX, kde bych za normálních okolnosti "pracovala", respektive práce spočívala v tom, být v "jurado joven" (porota za mládež) a vidět všechny filmy z oficiální sekce. Nicméně v této porotě je být možné jenom do 25 let a já už jsem na to stará, takže v porotě byla jen Kristýna. To mi však tak úplně nevadilo, protože jsem tak či tak měla možnost vidět jakýkoliv film zdarma a bylo to počítáno do pracovních hodin. Což na jednu stranu opět hodnotím kladně i záporně. Kladně v tom, že mě ten týden fakt bavil, protože nebyl rutinní a podobal se mému stylu života před EVS, chvíli v kině, pak v Conseyu kvůli konverzace a přípravě mého projektu, pak zase v kině a tak. Taky je v kině tma a pokud tam jdete ve dvou... lalala...no nic...O:-) Co hodnotím záporně: věřím tomu, že někomu, kdo je filmový fajnšmekr, tak si to fakt užije, nebo někdo kdo studuje film, tak ho to profesně obohatí. Pro mě to z toho profesního hlediska nebylo k ničemu, co by mě někam posunula. Sice fajn týden zábavy, ale rozhodně ne něco , co si napíšu třeba do CV...

Tento týden nám také přibyl nový úkol, a to hledat právě ty projekty Erasmus+ a Youth exchange, aktualizovat informační tabuli a webové stránky. Což mi připomnělo, že další naše aktivita je zpravovat blog, a to nejen tam přispívat vlastníma články, ale také přidávat články španělských dobrovolníku na EVS. Mimo to ještě pomáháme s opravou CV a motivačních dopisů (ale to také neděláme stále). Takže tento týden jsem se mimo jiné začala učit, kde tyto projekty hledat a dozvěděla jsem jaké další semináře a projekty existují.

Abych nekončila negativně, tak máme možnost realizovat svůj projekt, o kterém bych chtěla mluvit právě nyní. Toto hodnotím jako jednu z nejpříhodnějších věci mého EVS. Jednak jsem se naučila psát projekt. Ze začátku mě to dosti sejřánkovalo, protože to dalo hodně práce jenom napsat. Dostali jsme 3stránkový dokument s několika body, které jsme museli podrobně vyplnit, např.: co je to za projekt, jak ho budu realizovat, jaké jsou cíle apod. Já se chtěla pustit rovnou do té realizace, ne to jen vypisovat, ale nakonec to hodnotím jako dobrou zkušenost do budoucna, kdybych ještě někdy chtěla dělat projekt. Jednak také, a to hlavně, jsem měla možnost naučit se a vyzkoušet, jaké je něco organizovat. 

Takže, abych Vám představila můj projekt, jmenoval se "Navidad en Europa" (Vánoce v Evropě), kde bylo za cíl představit vánoční zvyky různých zemí Evropské unie. Společně s Cris a Sarou (Italkou) jsme měla každá svůj stánek, kde jsme dělaly aktivity, různé workshopy, abychom představily, jak se slaví Vánoce v naších zemích.  

Já jsem například měla krátké texty s vysvětlením naších zvyků jako šupiny pod talířem, házení pantoflí, lití olova, krájení jablíčka a pouštění lodiček, které měli návštěvníci spojit s obrázky, takže nic náročného. Holky měly zase další jejich aktivity.  

Další workshop byly magnety, kde byla různá slova související s Vánocemi jako "Veselé Vánoce", Ježíšek, koleda, vánoční strom, dárky v několika jazycích: ve španělštině, češtině, řečtině, italštině, angličtině a francouzštině a návštěvníci měli spojit slova se stejným významem v ostatních jazycích. Takže lidé mohli dělat "tour de stand" a zkoušet různé aktivity, jednak aktivity naších 3 zemí, jednak jazykový workshop s magnety. 

Další aktivita spíše pasivní byla "výstava", kde byly krátké texty s obrázky (každé na A4, které představovaly zvyky o Vánocích v zemích Evropské unie, jenom to nejzajímavější, co je pro každou zemi typické, a co každou zemi něčím odlišuje. Příprava textů mi zabrala asi nejvíce času. Nakonec byl quizz s 28 otázkami (28 otázek pro každou zemi EU) s možnostmi abcd + jedna bonusová otázka bez možností. Quiz jsem moderovala já a výhra nakonec zůstala v nejlepších rukou...😊

Samozřejmě nesměli chybět koledy několika zemí a jídlo...poprvé v životě jsem pekla cukroví, takže jsem se ve Španělsku naučila péct cukroví. 

Takže to byla skvělá zkušenost, která mě na jednu stranu dost vystresovala, protože byla potřeba spousta malých detailů jako připravit texty, plastifikovat texty, udělat magnety, připravit kvíz, napéct cukroví, udelat playlist koled atd. Jo asi se to nezdá, ale zabere to dost času. Navíc 2 týdny před akci jsme byli na mid-term trainingu v Andalucii a já si to pak prodloužila cestováním, proto jsem vše doháněla na poslední chvíli. Takže jsem si mohla vyzkoušet jaké je něco organizovat. Navíc mě ta kreativita bavila a baví mě obecně. Asi největší odměna byla ta, že to bavilo i lidi, měli zájem se něco dozvědět a přišli i dva novináři (tedy novinář a novinářka), kteří s námi dělali rozhovor a další den jsme byly v novinách. Takže takhle to dopadá, když se udělá dobrý projekt. Tohle celkově hodnotím hodně dobře a jako skvělou zkušenost do života.

Měla jsem v plánu dělat ještě jeden projekt ekologicky. Původně jsem měla větší nápad, pak menší jenom dělat výtvarně-manuální workshopy a vytvářet produkty z recyklovatelných materiálu, ale ten jsem jednak z časových důvodů nechala, jednak mám pocit, že v mé organizaci se dost plýtvá papírem, moje koordinátorka ani netřídí odpad a má na to svůj názor, takže jsem si řekla, že tady by stejně něco takového nemělo smysl a nechce se mi ani spolupracovat s někým, kdo toto sám nepodporuje...Je jiné spolupracovat s lidmi se stejnými cíli a motivací než s někým, kdo je do toho tak trochu dotlačen...

EVS má ještě jednu výhodu, tzv. youthpass, což je certifikát, ale není to klasický certifikát. Nedostaneme jen nějaké lejstro, ale je to něco, na čem my sami pracujeme a vyplňujeme, co jsme se tady naučili. Takže každý člověk v něm může mít úplně něco jiného, co sám uzná. Potom ho společně konzultujeme s naší koordinátorkou. Je to na jednu stranu papír, který může sloužit pro potenciálního zaměstnavatele, na druhou stranu papír, který není příliš známý a musíme si ho navíc sami obhájit.

Abych udělala nějaké shrnutí: osobně si myslím, že v mé organizaci tolik dobrovolníky nepotřebují. Samozřejmě jsem ráda a vděčná, že tu jsem, ale jsou organizace, kde ty dobrovolníky potřebuji opravdu více. Po pravdě nechápu moc na co nás tady mají...respektive chápu. Moje organizace nejen přijímá dobrovolníky, ale také vysílá, takže máme dělat tak trochu promo. A teď si nejsem úplně jistá, ale zdá se mi, že vysílající organizace také dostává nějaké peníze za každého vyslaného dobrovolníka. Ale to si nejsem fakt jistá, jestli to tak je. Pokud ano tak je logické, že chtějí poslat, co nejvíce dobrovolníků a získat peníze. Jak jsem říkala v úvodu...jde i nejde o peníze...v tomto případě alespoň jdou peníze na aktivity, které potom mají smysl a jsou pro lidi...

Taky si myslím, že v mé organizaci hodně záleží na věku, tzn. na věku dobrovolníka. Pro někoho ve 20 letech se zero zkušenostmi je to ideální, jak se něco naučit. Pro mě ne všechno byla úplně nová zkušenost. Zdá se mi, že i koordinatorka ke mně občas přistupuje jako by mi bylo 20. Sama za sebe vidím, že jsem z toho mohla "vytřískat" více třeba v jiné organizaci, když to porovnám s lidmi, které znám z těch "trainingů". Nicméně celkově hodnotím EVS jako skvělou zkušenost, která obohacuje ve všech směrech. Cítím na sobě progres a vidí to na mě i ostatní lidi. Mě osobně tento pobyt pomohl minimálně přenést se přes jedno těžké období. Za mě EVS rozhodně doporučuju, ale doporučuju taky vybrat si projekt, který vám sedne. 😊 a kde hledat projekty? Na jedné z těchto stránek.:

(První odkaz asi nejlepší a nejúčinnější).

Ještě pár praktických informací na závěr. EVS je program, kde ze všech programů Erasmus+ je nejvíce peněz. To znamená, že je hrazená jednak cesta tam i zpět, zajištěno bydlení, v případě dojíždění i zajištěný místní transport (např. měsíčník), jídlo, kapesné a pojištění po celou dobu pobytu a jako bonus 2 měsíce po skončení. Co se týče jídla, to zajistí buď organizace v podobě např. stravenek, a to jak částečně (třeba jenom obědy) nebo úplně (několikrát denně strava), nebo obdržíte od organizace peníze a stravujete se sami. Což je můj případ a má to tu výhodu, že můžete ušetřit a potom třeba cestovat. Co se týče kapesného, tak záleží na každé zemi podle výše standartu každé země. Je pravda, že na co si opravdu nemůžu stěžovat, tak jsou peníze, protože s porovnáním s ostatními dobrovolníky dostáváme opravdu nejvíce. Pokud byste měli jakékoliv další dotazy, tak se na mě neváhejte obrátit. :)

Tak to by bylo asi pro dnešek vše... jo a já jsem říkala, že Vám povím něco, o tom jací jsou španělští kluci...tak to Vás asi zklamu, protože nemám ponětí :D.... ale kdybyste se mě třeba chtěli zeptat na to jací jsou Latinoameričani, tak to bych věděla....TOP...nebo alespoň jeden!!!....takže tak dámy a pánové :D :)

Tak zas někdy příště :)