Kodaň & Malmö

Zdravím všechny s posledním článkem na těchto stránkách... lekli jste se, že je to naposled? Néee jen jsem se "přestěhovala" na jiné stránky... máte pár dní na to se kochat těmito stránkami a pak vše zmizííí...tradááá...

Ale zpátky k mému výletu...

Kam to bude tentokrát? Z nadpisu už víte, že se podíváme do Kodaně a taky trochu do Malmö. Jak už jsem avizovala v minulém článku, tentokrát jsem neletěla s Voloteou. Proč? protože tam jednoduše nelítají. S kým jsem letěla tentokrát? S ČSA! Letenku do Kodaně jsem si koupila už někdy v prosinci a vyšlo to asi na 2 500 kč zpáteční. Za což jsem si později trhala vlasy, protože jak jsem zjistila, dá se letět i s Ryanairem a mnohem levněji, ale v tu dobu mě to nějak nenapadlo. Kodaň mě lákala už dlouho a už před třemi lety jsem uvažovala koupit si letenku a zajet se tam podívat. Tehdy jsem se však dívala na letenky u společnosti Norwegian, na což jsem už úplně zapomněla a vzpomněla si až nedávno. Každopádně je to další tip na dobrou cenu letenek z Prahy do Kodaně a nejen tam. No nic alespoň jsem podpořila český lokální trh a nemůžu říct, že bych byla nespokojená.

Čas odletu byl v 7:10 a přílet do Kodaně v 8:30. Plahočit se v tento čas přes celou Prahu byla docela radost, ale přežila jsem to. Po pravdě jsem poslední dobou měla docela náročné a vyčerpávající období, o to menší chuť na cestování, které sice nabíjí psychicky, ale vybíjí fyzicky, do toho ranní vstávání mi moc nepřidalo... O to víc mě však Kodaň přesvědčila, že stojí za to a absolutně mě z toho všeho probrala...

Z letiště jsem se vydala metrem M2 do centra. Cena jízdenek z letiště stojí 36 dánských korun (1DNK = 3,33.. kč) a platí hodinu a půl. Cesta do centra trvá asi 15 minut. Pravděpodobně existuje i jiná levnější varianta, ale po tom jsem nepátrala. Jízdenka se dá koupit v automatu na jízdenky a většina automatů bere kartu, některé i normální peníze. Já jsem vystoupila na stanici Christianshavn, která je poblíž Christianii.

Christianie je nezávislý stát nebo taky polonezávislá anarchistická komuna, kde se v 70 letech nastěhovali příslušníci hippies a vytvořila se squatterská komuna. Mimo jiné je to také místo, kde je legální, jak pěstování, tak obchodování s marihuanou a hašišem. To tam šlo teda pěkně cítit. S tvrdými drogami se tam však neobchoduje. 

Tato komuna je také známá pro své liberální a osvícenské názory jako tolerance vůči homosexuálům, stavění bez povolení nebo společné hospodaření. Na některých místech je zakázané fotit, čehož jsem si nejprve nevšimla, proto mě na to upozornili místní obyvatelé. Zajímavé byly mimo jiné i řemeslné výrobky nebo ekologicky pěstovaná zelenina - obojí na prodej. Dle plakátů soudím, že se tam také často pořádají koncerty. Christianie budí poměrně rozporuplné a kontroverzní názory. Já sama jsem se tam cítila velice příjemně. 😊 

Po návštěvě Christianie jsem se vrátila zpět na metro, a když už jsem měla tu jízdenku, svezla jsem se jednu zastávku na stanici Kongens Nytorv, což je kromě názvu stanice také náměstí. Pokračovala jsem dále k přístavu a musím říct, že ten přístav s barevnými domky a celkově centrum Kodaně je prostě nádhera.

K mému překvapení tam nebyli ani mraky turistů. Ne že by bylo město poloprázdné, ale nebyla hlava na hlavě a nikdo do sebe nevrážel, což bylo příjemné. Příjemné bylo také počasí. Bylo fajn vyměnit v té době tropické Česko za příjemných asi 23 stupňů. I přesto se v tomto počasí někteří koupali. To mi bylo také sympatické, že uprostřed města bylo molo, kde se dalo koupat. Nikomu to nijak nevadilo, nikoho to neomezovalo ani nepohoršovalo a nikdo se nestyděl.

Při procházce jsem narazila na úžasný streetfood, který se nachází v části Strandgade a vřele ho doporučuji. Najdete tam všechny druhy kuchyně od asijské, přes veganskou po barbecue. Všechno, na co si vzpomenete s příjemným altánkem k sezení. Pozor ve většině stánků se dá však platit only card. Vlastně je úplně zbytečné si sebou brát velký obnos peněz, protože kdekoliv se dá platit kartou, někde jenom kartou, anebo se dá kdekoliv vybrat, protože bankomaty jsou na každém rohu. Je proto zbytečné rozměňovat si peníze v Čr.

Jakou kuchyni jsem zvolila já? Indickou.... Voila...:   

Co mě však nadchlo nejvíc je způsob servírování: Eat your plate. Skvělá ekologický varianta, jak šetřit životní prostředí a netvořit věčně zbytečný odpad s jednorázovými plastovými talíři. Není ten nápad skvělý? Mě totálně unesl. Sníš jídlo a s ním i talíř, který je vyrobený z pšeničných vláken. Abych byla upřímná, chuťově je to sice docela hnusné, hlavně proto, že je to hrozně suché, ale jako nápad mi to příjde geniální a pro mě i skrze tu nechuť převládá ekologické smyšlení. Zbytkem se dají dokrmit třeba holubi, jako jsem to udělala já. 

Dále jsem pokračovala směrem k největší dominantě Kodaně, a to malé mořské víle neboli Den Lille Havfrue do přístavu (Nyhavn). V blízkosti se nachází také hradby Kastelet. Jak jsem říkala, že centrum Kodaně není zaplněné turisty, tak naopak u malé mořské víly se to střídalo, jak na běžícím pásu. Hned vedle se nachází příjemný parčík, ale jinak je okolí spíše průmyslové. Po pravdě  se mi více líbil "přístav s barevnými domky".

Strávila jsem moc příjemný den, ale už jsem byla dost unavená, proto jsem zamířila směr hostel, který se nacházel ve čtvrti Nørrebro. Cesta trvala asi necelou hodinku. Když jsem si rezervovala hostel, myslela jsem si, že je to blíže, ale co už. Zvolila jsem tuto čtvrti z toho důvodu, že jak jsem se dočetla,  jedná se o stylovou multikulturní čtvrť s nezávislými obchůdky a nočními bary, které jsem nakonec stejně nevyužívala.

Cestou jsem se na chvíli zastavila ještě v jednom moc příjemném parku (který nevím, jak se jmenuje) nebo na jiných místech a užívala si příjemný den v příjemné Kodani, takže mi cesta zabrala trochu více času. Moje oblíbené slovo v tomto článku je jednoznačně příjemný, ale zkrátka takové to bylo. 😊

Na jednom místě, kde jsem na chvíli zastavila, ke mně přišli dva asi 10letí kluci a začali na mě něco mluvit dánsky. Odpověděla jsem jim provinile: "I don´t understand", na čež okamžitě bez mrknutí oka na mě zpustili bezproblémovou plynulou angličtinou. Zamyslela jsem se nad tím, jak je možné, že mají už v takovém věku tak dobrou angličtinu a jakým způsobem u nich probíhá výuka angličtiny, že už takto malé děti mají úroveň angličtiny, s kterou se bez problému dorozumí. U nás je to pouze učení barviček a zvířátek, ale nic k běžné komunikaci. Všimla jsem si taky, že v podstatě každý tam mluvil anglicky od malých dětí po starší lidi. Stejně tak nikdo neměl problém angličtinu používat a jakýkoliv nápis byl dvojjazyčně, což ne všechny národy vzhledem k národní hrdosti podporují. Dánsko (nebo alespoň Kodaň) je v tomhle hodně open-minded.

Ale vraťme se k těm dvěma malým klukům. Co mi vlastně chtěli? Přestože nosím věčně svou láhev na pití a snažím se nekupovat další plast, koupila jsem si jedno vychlazené pití, protože mi za celý den venku moje už zkrátka došlo. Ti dva malí kluci se mě zeptali (tou plynulou angličtinou), jestli mi mohou vzít tu jednorázovou plastovou prázdnou láhev. Jak jsem si všimla, měli těch láhví více, takže se je snažili sbírat. Přišlo mi to naprosto geniální, že v Dánsku se už od tak malého věku snaží děti vychovávat ekologicky a je to pro ně přirozené. Kromě plynule angličtiny mě tedy zaujalo ještě toto. Všimla jsem si, že celkově Kodaň je eko-smyšlející (teď jsem vymyslela nové slovo) a je to velice čisté město. Přestože jsem si tu láhev chtěla nechat ještě na později, nakonec jsem jim ji nechala. Jednak jsem jim nechtěla kazit radost, jednak jsem z toho byla tak unešená, že jsem nepřemýšlela. Někdo na to může namítnout, že ty láhve jsou beztak vratné a beztak, že za to dostali zaplaceno. No a co? Není to špatný nápad! Za prvé, pokud je to od dětství vychovává k šetrnosti k životnímu prostředí a je to pro ně přirozené, je to jenom dobře. Za druhé je to donutí vážit si hodnoty peněz, když si to museli "odpracovat". A pokud to nejen děti, ale i dospělé, donutí mít čistější město, potažmo čistější zemi,  tak výsledek přece stojí za to ne? 😊

Kodaň potažmo Dánsko mě v mnoha ohledech zkrátka nadchlo, svou otevřenosti, svým smyšlením, svou kulturou a v mnohem jsou mnohem dále než my ve střední Evropě. A vůbec neplatí to, co se říká o Seveřanech, že jsou chladní a uzavření... naopak všichni byli moc milí, usměvaví a přívětiví. Před 4 lety jsem navštívila Švédsko (Stockholm a Waxholm), a přestože má Švédsko své kouzlo, Dánsko mě uneslo mnohem více. Navíc ceny jsou přijatelnější. Je to teda dražší než u nás, ale po zkušenosti ve Švédsku jsem to čekala horší. Přirovnala bych to k cenám třeba ve Francii.

Ale po ekologickém okénku a kochání se Kodani a dánskou kulturou se vraťme zpátky do hostelu, do kterého jsem konečně dorazila. Hostel se jmenoval Sleep in Heaven a můžu souhlasit s názvem. Vřele doporučuji, i když je dále od centra. Byla to zase ta příjemná hostelová atmosféra, kterou mám ráda. Nicméně já to zalomila poměrně brzy, protože jsem z toho brzkého vstávání, celodenního chození a celkově byla dost unavená. Další den mě navíc čekala cesta do Malmö.

Jak už jsem psala v článku o Benátkách, snídaně je základ, takže jsem si v hostelu přikoupila snídani za 50 DKN. Byla výborná, bohatá a samozřejmě formou bufetu, takže každému podle chuti. Po snídani jsem zamířila na autobus směr Malmö. Zvolila jsem opět můj oblíbený FLixbus, který mě dohromady vyšel na asi 300 kč zpáteční cesta (tentokrát jsem nevychytala žádnou akci za jedno euro). Cesta z hostelu na nádraží měla trvat 40 minut pěšky, jenže mám pocit, že to bylo mnohem déle a navíc, když už jsem podle "gúgl meps" byla na místě, tak jsem stále ještě nebyla na autobusovém nádraží a zbývala čtvrt hodina do odjezdu. Zeptala jsem se tedy nějakých lidí kolem, kde to najdu. Nicméně mi bylo řečeno, že cesta tam trvá dalších asi 10-15 minut. No to jsem si říkala do pr ....

Stihla jsem to nakonec? No poběžela jsem si trochu... ale drama neskončilo... autobusové nádraží byl spíše jeden dlouhý chodník a za nim jeden autobus za druhým, jak Flixbus, tak jiné autobusy. Žádný Flixbus však nejel do Malmö, respektive do Göteborgu, kde byla konečná zastávka. Zbývali asi 3 minuty do odjezdu. Nakonec jsem ten autobus našla. Nicméně to nebyl klasický zelený Flixbus, ale bílý, pravděpodobně pronajatý autobus, kde byl ve předu za sklem vyvěšený směr jízdy. K mému štěstí se akorát naloďovalo a přede mnou čekala docela velká fronta. Nakonec jsme vyrazili asi o čtvrt hodiny později. Naštěstí, jinak bych to asi nestihla. Přestože jsme vyrazili později, dorazili jsme tam dříve, než byl plánovaný příjezd. Reálně ta cesta mezi Kodani a Malmö trvá asi hodinu.

Malmö a Kodaň spojuje most Oresund. Malmö dříve patřilo Dánsku, ale potom nějakým způsobem připadlo Švédsku. Před pár měsíci jsem se na jedné akci bavila s jedním Švédem, který mi to vysvětloval, ale po pravdě už si to moc nepamatuji. Takže kdyby to někoho zajímalo, nechť si to najde. 😊

V Malmö jsem nejprve navštívila centrum města například náměstí - Gamla Staden se sochou Carla Gustava, dále Lilla Torget s barevnými historickými domy a další místa. 

Protože v ten den bylo 29 stupňů, neměla jsem úplně chuť chodit po městě, proto jsem se rozhodla vydat se na pláž Ribesborg, která je vzdálená od centra asi 30 minut chůze. Někdo jezdí k moři na jih a někdo na sever... tradáá...Přestože máme zafixované, že na severu je pouze zima, není tomu tak. Před 4 lety jsem ve Švédsku například dostala úpal, ale to je zase jiná kapitola.

Mimo jiné lze z pláže vidět Turning Torso - točitou věž. Na pláži jsem strávila většinu času. Škoda, že mě akorát nenapadlo vzít si sebou plavky, ale i tak to bylo příjemné odpoledne. 

Před odjezdem jsem si ještě zašla na něco k jídlu, a když už jsem v tom Švédsku tak samozřejmě nesměl chybět losos a potom zpět směr Kodaň.

Byla jsem sice poměrně unavená, ale večer na hostelu jsem se rozhodla, dát si ještě pivo a být společenská.... Komu patří to druhé pivo na fotce? To byste chtěli vědět, kdo mi dělal společnost co?... No ale nebudu to trapně napínat a asi vás zklamu, ale zrovna jsem vychytala happy hours, takže k jednomu pivu jsem dostala ještě další a mohla tak odegustovat dvě různá piva. Obě byla dobrá, ale taky trochu silná, tak jsem poměrně brzy odpadla. 

Další den po snídani, když už jsem si jenom dobalovala věci se se mnou dala do řeči jedna holka, s kterou jsem byla na pokoji (jedna z těch 15 lidí haha). Později jsem zjistila, že je to Francouzka a pochází z mé milované Bretaně. Jak jsem se dozvěděla, dříve už prý Kodaň navštívila, pač tu bydlela její teta a večer se chystala odjet do Německa na vodu s kamarády. Měly jsme tedy obě celý den v Kodani bez nějakého plánu. Říkala jsem si, jestli ji mám navrhnout, že můžeme jít spolu. Přestože byla hrozně sympatická a normálně bych to asi udělala, uvědomila jsem si, že chci být spíše sama. Navíc mě trochu pobolívala hlava a chtěla jsem něco klidnějšího.

Uvědomila jsem si zkrátka, že jsem potřebovala být sama se sebou. Často slýchávám "Ty jedeš sama...to nemáš s kým jet?" Anebo naopak: "Waw to je obdivuhodné, že jedeš sama. Nebojíš se sama?". Je zajímavé, jak na stejnou věc mohou mít různí lidé odlišný názor.

Tak ne, nejsem chudinka, co by neměla s kým jet, jen se mi to občas nechce s ostatními domlouvat, protože to občas přidělá více práce a taky pokud nemáte stejné cestovatelské priority, je to pro obě strany spíše trápení. O tom, že cestování s partou lidí, v páru nebo s jakoukoliv soulmate je super a má něco do sebe, stejně jako samocestování, kde zase můžete poznat nové lidi, jsem už psala v článku Bordeaux a Toulouse. Nicméně samocestování přináší i něco jiného, pokud máte zrovna asociální období. Člověk se tam uvolní. Samozřejmě můžete zůstat doma, zavřít se před okolním světem a být v prostředí, kde to znáte, ale změnit prostředí, na které jsme zvyklí, změnit vzduch, pročistit si hlavu, vypadnout a být sám se sebou přináší zase něco jiného. A to bylo zkrátka to, co jsem v tuto chvíli potřebovala. Měla jsem sice pořád na paměti, je léto, mám prázdniny, cestuji sama, jsem v hostelu mezi lidmi měla bych se dát s někým do řeči, ale spíše jsem se do toho nutila...Člověk si někdy musí udělat čas jenom sám na sebe.

Po odcheck-outování jsem vyrazila tedy sama do centra. Zvolila jsem jinou trasu než první den a objevila jsem tak zase jiná místa. Vzala jsem to přes Strøget - pěší zónu s nejstarším obchodním domem ve Skandinávii. Ne že bych se vydala šopovat. Celý den jsem vesměs strávila v centru města, kde jsem byla i první den, ale to místo má prostě svoje kouzlo. Chvílemi začínalo sice pršet a počasí se změnilo, což na jednu stranu poslední den výletu úplně nechceš, na stranu druhou po těch úmorných vedrech docela bodlo.

No a na závěr nesměla chybět návštěva restaurace, protože gastronomie je spojená také s poznáváním místní kultury. Dala jsem si harengy s třemi omáčkami a bylo to delikátní. A pak už jsem zamířila směr letiště. Letadlo mělo sice hodinu zpoždění a dorazila jsem tak pozdě v noci, ale to je tak, když si to naplánujete cestovat v oficialně první den prázdnin.

Kodaň mě uchvátila. Mrzí mě sice trochu, že jsem nenavštívila i další města Dánska, ale to nevadí. Jsem zastáncem toho, že v každé zemi by se mělo poznat i jiné město než jen to hlavní město, protože pouze podle hlavního města nemůžeme poznat úplnou kulturu národa. Mohla jsem místo Malmö zvolit třeba nějaké jiné město v Dánsku, ale to nakonec vůbec nevadí, pač Malmö bylo fajn. Snad příště budu mít možnost se ještě do Dánska podívat a navštívit i další místa. Ráda bych se však taky podívala do Norska, kde jsem ještě nebyla, a které mě při tomto výletu docela začalo lákat...

Tak to by bylo z Dánska vše.  A jaká cesta mě čeká příště? Příště mě čeká Turecko! Proč Turecko? Co v Turecku? :-O

Byla jsem vybraná na jeden projekt s Výměnou mládeže přes Erasmus +.  A protože bych tyto projekty ráda dala do povědomí lidí, tak samozřejmě o tom příště napíšu! Čeho se ten projekt týká? Všimli jste si, že v tomto článku jsem zmiňovala několikrát jedno ústřední téma? EKOLOGIE A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ. Projekt se jmenuje Environmental Life a o tom, co tam budu dělat a kam přesně jedu vám povím příště. Já už se tam teda těším. Začínám mít opět společenské období. Když Kodaň byla spíše o tom být sama se sebou, tak tam budu naopak hodně socializovaná a jsem na to všechno zvědavá... takže o tom všem příště. Cítím, že to bude docela dobrodrůžo, už jen ta cesta... tak příště z Turecka 😊