První dojmy….první dny ve Španělsku
Čauko kakauko, tímto zdravím své spolubydlící...teda už bývalé spolubydlící, protože toto je náš obvyklý pozdrav a já jsem jim slíbila, že o nich na blogu určitě napíšu...takže máme splněno :-D
Je mi jasné, že jste všichni velice netrpěliví a očekáváte moje novinky a od toho jsem tady. Dneska to bude stručné a krátké, protože nemám moc času a taky si to tady chci více užívat než psát 😊
V úterý 4. července jsem se
tedy vydala do Španělska. Cesta to byla dlouhá...skoro nekonečná. Z Prahy
jsme odlétali v 14: 10 a v Madridu, kde jsem měla přestup na letadlo
do Ovieda, jsme přiletěli v 17:10. Letadlo do Ovieda letělo 22.00, což je stále fůra
času a ten jsem nehodlala strávit na letišti. Zavazadlo jsem měla odbavené
rovnou do Ovieda, takže žádný stress s vyzvedáváním. Nicméně jsem měla
ještě příruční zavazadlo, které mělo asi 5kg (možná i více) a to jsem nechala v úschovně,
za což jsem dala 10 euro (ale na příště mam 10% slevu, kdyby někdo chtěl 😊). Příruční taška měla 5 kilo proto, protože jsem měla povoleno pouze 23 kg do zavazadla na odbavení, takže jsem musela všechno naházet do příručního. Zavazadlová nadváha - můj věčný problém na dlouhé cesty, protože všechno potřebuju. A i tak jsem obrečela, co všechno jsem musela nechat doma.
Vymotat se z letiště a koupit si jízdenku na metro byla docela sranda. V té chvíli jsem si uvědomila, jak je na tom moje španělština bídně, a že to nebude taková pohoda jako ve Francii, ale od toho tu jsem, naučit se ji že ano 😊. Cesta z letiště do centra zabrala asi 40 minut metrem se třemi přestupy a musím se pochválit, že jsem se v metru vůbec neztratila...jsem holka šikovná. Takže když si vezmeme cestu metrem tam a zpátky, tak jsem ve výsledku v centru Madridu strávila asi hodinu. Viděla jsem akorát Plaza Mayor a Puerto del Sol a to jsem si doma připravila itinerář asi s 5 místy, které v Madridu určitě stihnu projít, jenže na mapě to všechno vypadá jinak, vpravo není vpravo a vlevo není vlevo. Jo fajn...neumím prostě číst v mapách a nemám orientační smysl. Ono to ani není nemožné za ten čas stihnout projít všechny ty místa, je to všechno vesměs kousek od sebe, ale pokud to město neznáte a máte stejný navigační nesmysl jako já, tak prostě to nestihnete...jinak se to rozhodně stihnout dá. Co se týče jízdenek na metro z letiště, ty jsou za 5 euro. To znamená na cestu tam i zpět jsem dala 10 euro. Takže si to shrneme, proto abych mohla být HODINU v Madridu jsem zaplatila 20EURO (za metro a úschovnu zavazadel)... jo to chceš :-D Ale můžu říct, že jsem byla v Madridu. Každopádně mi to příjde stále lepší než zůstat na letišti. Navíc cena není nikdy dost velká, pokud je ta správná protihodnota. Nicméně se tam rozhodně chystám někdy podívat znova a projít si to pořádně😊
Na letišti jsem se potom setkala s Christinou, což je dobrovolnice z Řecka, s kterou tam budeme společně. Obě dvě jsme byly trochu šílené nadšením z toho, že jsme tady, takže jsme pak zbytek čekání na letadlo prokecaly. Jo a znáte takové to, když potkáte někoho řeknete něco a ten druhý pak dokončí větu? No tak to se nám párkrát stalo.... Taková ta intuice. Což se nám vlastně stalo už, když jsme si psaly, že jsme obě napsaly to samé ve stejnou chvíli. Jo myslím, že si budeme rozumět, což je docela důležité, pokud s někým budeme trávit následujících 9 měsíců. (dodatek: navíc jsme zjistily, že máme i ženskou periodu ve stejnou dobu...haha...takže naše propojení a intuice nemůže být silnější :-D jsem si jistá, že tato informace je pro vás hodně důležitá :-D)
Na letišti v Oviedu nás pak čekala Nanús, což je naše mentorka, s Haukem, což je dobrovolník z Německa, tedy náš předchůdce, který za měsíc odjíždí. Sranda je, že nám Nanús o Haukem psala v mailu a já jsem si celou dobu myslela, že to je holka... no a tak jsme se jeli ubytovat do našeho nového bytu, kde už nás čekala Sarah, což je zase naše předchůdkyně, dobrovolnice z Francie. No takže docela sranda bavit se s Francouzskou španělsky. Mimochodem, Sarah poslouchá reggae, cvičí yogu, byla v Indii na stáži, zajímá se o ayurvedu a je vegetariánka ... takže taky fajn.
Takže na bytě jsme tedy 3: Češka, Řekyně a Francouzka...s tím, že Sarah za měsíc odjíždí. Mimochodem u nás funguje tak trochu komunismus - všechno je všech a každý den se střídáme ve vaření a jíme společně, takže je teď ze mě polovegetaríanka a ty jídla od Sáry to vždycky zavání trochou Indie a curry (miluju curry na všechny způsoby), takže miam... kdybyste mě někdy někdo chtěl pozvat, tak cokoliv s curry, petrželi (myslím koření), libečkem...a na závěr čokoláda. 8-) Předem dík za pozvánky. V bytě nás provází stále rytmy reggae (nebo Despacito :-D) a vůně vonných tyčinek.
Byt je úplně perfektní. V pokoji mám velkou postel (pro mě a pro Diega). Obyvák je taky skvělý. Tam, když jsem doma, trávím(e) nejvíce času. Akorát mě sejřankuje, že v kuchyni nemáme troubu a koupelna je společná se záchodem (což je ve Španělsku normální) a když sedíš na záchodě, tak koukáš do zrcadla :-D .... Takže super. Ale jinak jsem z toho bytu nadšená.
Další den jsme se šli podívat do Conseyu, což je mé pracoviště na následujících 9 měsíců. Tam byli všichni hrozně milí, ale strávili jsme tam jenom chvilku, protože jsme potom měli administrativní den. Musely jsme se nahlásit na cizinecké policii, což pro mě byla docela novinka oproti Francii. Ve Francii toto neexistuje. JO vím... v Česku ano, v Česku se taky cizinci musí hlásit. Na cizinecké polici jsme čekaly asi milion hodin. Taky jsme byly v bance, takže mám španělský účet...heč.. Mimochodem založit si účet ve Španělsku je mnohem větší pohoda než ve Francii.
V Conseyu s námi do konce prázdnin bude na stáži ještě Agnes, což je holka z Litvy, s kterou tady také trávíme dost času. Po vyřízení všech administrativních záležitostí jsme šli všichni na oběd do restaurace, přesněji do Sidreárny (pro Asturias je typický sídr, ale mi tak nějak více chutná ten francouzský, což nemůžu tady moc říkat). V restauraci jsme měli 3chodové meny + dezert a myslela jsem, že potom prasknu. (Takže pokud vám příjde, že na fotkách vypadám jak těhotná, tak nejsem...jsem jen přežraná :-D ). Jídlo bylo perfektní (muy rico). Já si dala polívku sopa de fideos (tu nemám na fotce), jako další chod fideu a další rybičky (viz fotka, zapomněla jsem název, ale je to taky dost typická záležitost). No a pak jsme šli všichni ještě s dalšíma lidma, které stále nově poznávám, projít se po městě, po pláži, a tak a večer jsme šli na skleničku...no byl to dost vyčerpávající den a ještě z té dlouhé cesty jsem byla stále dost unavená.
Protože nějak nemám moc čas na psaní a nějak se mi ani nechce psát, tak to tak nějak zkrátím. V práci jsme zatím vedli společně s dalšíma dobrovolníkama neformální (dvou)hodinu konverzaci angličtiny,což je jedna z mých pracovních aktivit. Jenom ať vyvrátím mýtus o učitelích, tak nejsou to jenom ty odučené hodiny. Příprava taky něco zabere. Čímž si nestěžuju, jenom chci poukázat na to, že není pravda to, že učitelé nic nedělají a mají spoustu volna. A taky jsem psala článek na blog stránek organizace, který budeme muset psát každý pátek. Což je další z mých aktivit - úprava blogu. No a protože se mi asi úplně teď nechce psát ten můj, nemám na něho ani čas, tak můžete sledovat ten pracovní, akorát je teda španělsky :-D :-)
https://www.cmx.es/v_portal/informacion/informacionver.asp?cod=13975&te=57&idage=15858&vap=0&npag=2
Mimochodem ve španělštině se to čte "bloch", což je dost příšerné.
Co se týče ještě práce, tak večer jsme byli na jedné akci v Metropoli, kde byl nějaký festival tzn. různé koncerty, stánky s jídlem a mnoho další zábavy a my jsme tam rozdávali kondomy, měřili promile alkoholu v krvi, rozdávali letáky na téma HIV, AIDS, nežádoucí účinky alkoholu a canabis a tak různě další srandy ....takže super práce :-D Jednou z aktivit byla i ta, že se nasadily brýle, které vypadají sice jako lyžařské, akorát přes ně vidítě asi jako, když máte v sobě několik promile. A s těmi brýlemi se pak musely obejít kužely. Cílem této aktivity bylo uvědomit si, že se v takovém stavu nemá sedat za volant, protože pořádně nevidíš ... což mi přišlo jako dobrý nápad a nikdy jsem nic takového neviděla :-). A takových intervenci na různých akcích budeme pořádat častěji a budeme chodit i do škol a tak... (ne ve školách nebudeme měřit promile v krvi)
No a protože jsme začali pracovat v půl 11 a končili jsme v 1, tak jsme tam pak po práci ještě zůstali a pařili do 4 do rána. Takž jsme nejprve informovali o škodlivosti alkoholu a pak jsme šli sami pít :-D Jo pozor pařila jsem na nějaké elektro a drumy, na kterých už jsem nebyla asi 10 let.
No a v sobotu jsme šli opět pařit. Tentokrát "Semana negra", kde jsme si zase zapařili na diskohity, takže už znám všechny španělské diskohity. A protože tam byly i kolotoče, tak jsme samozřejmě ve 2 ráno museli vyzkoušet i šílené adrenalinové atrakce, na kterých jsem taky byla naposled asi před 10 lety, ale ve 2 ráno jsem na nich byla teda poprvé. No a vrátili jsme se zase ve 4 ráno...což se mi nestalo už asi milion let vrátit se tak pozdě ...teda spíš tak brzy ráno a ještě dokonce 2X po sobě... ...bože stárnu... tradáá :D
No a asi se toho stalo ještě mnoho dalšího....podařilo se mi například ztratit cestou z obchodu, což s 5kilovým nákupem fakt chceš :D Můj orientační nesmysl je fakt žalostný...
Kdyby vás zajímalo, co třeba dělám v práci a jaké mám plány na tento týden, tak k tomu se dostanu právě teď. Na hodinu anglické konverzace, kterou jsme měli minulý týden a na hodinu francouzské, na které jsem ještě nebyla, protože v době, kdy byla jsme měli na starost administrativní záležitosti, si máme připravit prezentaci o své zemi. Ono se to nezdá, ale je to docela jebačka. Tohle mi zabírá docela dost práce a nějak se tomu věnuju i doma. Chci nás, co nejlépe reprezentovat a poskytnout, co nejvíce informací, protože většina zná jen Prahu a přitom je tolik míst. Tak tohle je asi většina mé práce na tento týden. Víc toho asi nestihnu.
Protože tento článek píšu, tak nějak průběžně a stále se něco děje a já to nějak nechci mazat, abych zachovala autentičnost, tak to nechám a doplním, co se dělo dál. Jsem zvědavá, jestli to někdy dopíšu :D. Nicméně moje prezentace do angličtiny už proběhla a do francouzštiny mě čeká příští týden (no vlastně už tento). Lidi byli hrozně zvědaví, stále se mě na něco ptali a bylo to hrozně super. Někteří dokonce i ČR navštívili a celkově byla skvělá atmosféra. Kdyby někoho zajímalo, o čem jsem třeba mluvila, tak kromě základních faktů jsem zmínila některá města a další místa, které stojí za to navštívit včetně jejich monumentů, takže Praha, Brno, Ostrava, Karlovy Vary, České Švýcarsko, Pustevny, Skanzen v Rožnově a Ještěd. Jídlo je taky zaujalo, hlavně španělský ptáček :-D . Nejvíc však byli překvapení, že Sikmund Freud je Čech a vynálezce kontaktních čoček (tedy Wichterle) pochází také z ČR, stejně jako je překvapilo, že Baťa a Škoda jsou české značky, což mě nepřekvapuje, pač ve Francii s tím také vždycky šokuju :D. Mimochodem se stále s Haukem hádáme, jestli je Kafka Čech nebo Němec, ostatním už tato naše "hádka" leze na nervy a potěšilo mě, že všichni řekli jednoznačně, že je to Čech haha. Na závěr prezentace pro pobavení jsem přidala ještě pár základních slovíček a jazykolamy jako strč prst skrz krk, což byla docela sranda a na úplný závěr jsem pustila video "Czech president steals a pen". A když jsme u těch prezidentů, tak jsem nesměla zapomenout zmínit, že oblíbené Milošovo pití je Becherovka a vybrala jsem jednu z jeho sexiii fotek... politika je všude dost ostuda, ale jinak doufám, že jste spokojení, jak jsem Čr reprezentovala. :-)
Ve středu jsme potom měli na bytě uvítací party (jasně uvítací party po týdnu, ale dřív se zkrátka nedalo sejít při počtu tolika lidí). Protože jsme byli všichni z různých koutů světa (kromě Španělska, Francie, Řecka a Neměcka, ještě navíc Rusko, Litva, St Salvador), tak jsme připravili každý něco typického pro naší zemi.... Miam miam... další den jsem byla tak přežraná, že jsem nic nejedla. Mimochodem já jsem připravila bramboráky. Dost jsem váhala, co připravit, protože za prvé, když nemáme troubu je to problém, za druhé měli jsme už dost dezertů, takže dezert už ne, a za třetí Carlota - Španělka připravila španělskou tortillu (tortilla de patatas), což už mi přišlo trochu moc brambor. No nakonec jsem stejně udělala bramboráky. Akorát mi teda chyběla majoránka. Ta tady nikde není... já to tušila, protože ani ve Francii nebyla a myslela jsem na to, že ji vezmu z Čr, jenže jsem trubka vytroubená a zapomněla jsem na to. Vtipná věc je i ta, že Sarah připravovala něco podobného jako bramboráky, jmenuje se to cricks ardechoises a je to typické pro jeden deparmán ve Francii. Není to úplně typické francouzské jídlo, ale při naších podmínkách asi jedna z mála možnosti, co připravit. Takže vtipné na tom je to, že celou dobu oslňuju ve Francii s bramborákama, všichni z toho hotoví a teď přijedu do Španělska a je tu Francouzka, která pochází z oblasti, kde je něco podobného. :D Navíc jsem ještě nabídla lázeňské oplatky, které jsem přivezla i jako dárek mé organizaci. Mimochodem určitě to není naše poslední mezinárodní akce, takže kdybyste měli někdo tip, co připravit příště za podobných podmínek, tak sem s tím 😊
Mimochodem jsme od Haukeho každá (jakože já a Christina) dostala dárek, ještě dost originálně zabalený. Takže jsem byla úplně dojatá, protože jsem to nečekala, takže až Sarah a Hauke budou odjíždět, musíme taky něco vymyslet. 😊
Asi největší novinka a to, na co se teď nejvíce těším, je to, že na konci měsíce jedeme na školení neboli "Arrival training" do Cadiz.... Což je kde? V Andaluzii ... takže už se tam moc těšánkuju. Asi si to tam s Christinou trochu prodloužíme a procestujeme i další města - Seville, Cordoba, Malaga ... čeká nás pak ještě mid-term training někdy v listopadu a to zas mrkneme do dalších míst. No a taky tu hrozně utrácím a furt někam chodím, takže asi brzy zbankrotuju.
Ráda bych řekla, že se mám skvěle, ale spíš musím říct, že se mám dobře, protože mě jedna věc štve nebo trápí, a to je moje dost zoufalá španělština. Jasně od toho jsem tady ale... kolikrát chci něco říct, ale nemám slovní zásobu a pletou se mi tvary sloves, tak radši mlčím... musím vypadat, že nejsem moc komunikativní a jsem strašně nudná. Přitom jsem strašně skvělá a zábavná... A občas něčemu nerozumím, ale tvářím se, že rozumím a odpovím jednoduše "vale" nebo "si"...asi si říkáte, že to je fakt hrozný problém, jenže když chcete vézt nějaký společenský život, tak asi nemůžete mlčet a musíte konverzovat. Chvílema si připadám jako asociální utloukánek a všichni si musí myslet, že jsem plachá Češka a všichni Češi jsou asi takoví, takže sorry asi teď nědělám nejlepší vizitku.
Navíc mám pocit, že třetí jazyk už prostě nemůžu natlačit do hlavy, a že to snad ani nejde. Možná mám v sobě i nějaký blok, abych nezapomněla mluvit třeba francouzsky, když budu umět dobře španělsky nebo nevím. Horší na tom je i to, že jsem přece navíc učitelka jazyka a sama svým studentům říkám, co mají dělat, sama to z pedagogického hlediska znám, u angličtiny a francouzštiny to šlo, ale ta španělština... další věc je i to, že v ní čím dál víc vidím tu hnusnou latinu a to mi to dost znechucuje. Přitom by ta španělština byla tak krásná, kdyby mě neovlivnila latina a vývoj jazyka. Ach to jsou problémy nás lingvistů a filologů.
Taky vím, že při svých různých pobytech ve Francii jsem potkala různé lidi s různými úrovněmi, dosti podobnými jako já mám teď ve španělštině a vypracovali se. Tehdy jsem to jen pozorovala a snažila se je podpořit a teď jsem v jejich kůži a já na to prostě nejsem zvykla a je to pro mě dost nová role, protože vždycky jsem si v tomhle byla sebejistá a teď tu jazykovou sebejistotu nemám.
No a i když si každý den vypisuju různá slovíčka, protože každý den na něco narážím, taky si opakuju a vypisuju časování, protože v tom mám bordel (to je to učení z rychlíku), tak stále mám nedostatky. Už tak jsem se toho sice mnoho nového naučila, jenže je toho stále mnoho, co se učit, když je makovice prázdá... V rámci EVS navíc máme on-line výuku, s kterou už jsem tak nějak začala a je to dost užitečné. Navíc od čtvrtka jsme začali ještě normální výuku s Davidem, ale tu budeme mít jenom dohromady 25 hodin, takže jenom teď na začátek během prázdnin. Mimochodem David je mladší než já, což je docela vtipné mít mladšího učitele než já, ale asi opět důkaz, že stárnu :-/ :-D
Co ale musím říct, že je tady nejlepší, tak je počásí a klima. Nejvíce tady bylo asi 24 stupňu a je tu prostě příjemně. Pro některé to asi není typické Španělsko, ale já jsem ráda, že nejsem roztekla a zpocená jako hovádečko. Asi v té Andalizii umřu, ale těším se tam.
Co se týče lidí, tak musím říct, že jsou všichni "muy majo", čti macho , žádný mačo, což znamená milý, sympatický. Hrozně se mi to slovo líbí by the way.... Nebudu ale po 14 dnech tvrdit, že jsme kamarádi na život a na smrt, to už se mi párkrát vymstilo :)
Jinak v práci zatím dost pohodička, moc toho neděláme, ale jednak proto, že nás ještě takhle na začátek šetří (abychom jako neutrpěli kulturní šok nebo tak), a jednak protože nás je tu teď 5, ale až tu budeme samy s Christinou bude to o něčem jiném. A jednak taky proto, že jsou teď prázdniny a těch aktivit teď není tolik. Na jednu stranu jsem za to ráda, protože mám nějak prázdno v hlavě. Na druhou stranu se už na to úplné pracovní nasazení těším. Mám nějaké nápady na aktivity, ale zatím jsem v módu, že se ze všeho ještě vzpamatovávám. Sice jako siesta a všechno ve stylu despacito mi docela vyhovuje a žádný stress, ale zas všichni by furt nejlépe každý den chodili pařit a já už jsem na to asi stará nebo co :D... já bych spíš cestovala a pracovala...hej no jsem vyšinutá...mám teď nějakou vymletou makovici a říkala jsem si, že až budeme ty konverzace vézt sami, že vůbec nevím, co budu dělat...prostě totální okno, úplně jsem všechno zapomněla, všechny nápady a hry zmizely... jenže mě takhle o víkendu něco osvítilo a chtěla jsem se s tím pochlubit holkám a ty se mi smály, že pracuju i o víkendu ... workoholik (haha no já určitě) ... ale když děláte, co vás baví, tak ani neřešíte, jestli je to práce..
Z několika důvodů teď blog na chvíli přestanu psát. Za prvé proto, že na to moc nemám čas, nechce se mi a chci si to tady více užívat než psát, ať pak mám o čem psát. Za druhé mám spoustu smíšených pocitů, které zatím nevím, jak zpracovat, takže pokud vám příjde, že spostu věcí nedává smysl, tak je to jen mou vyšinutou hlavu. Za třetí říkala jsem si, že chci psát o něčem hodnotnějším a můj hlavní cíl je popsat život v zahraničí, popsat život na EVS , podat informace o EVS, psát o žití ve Španělsku, o Španělsku jako takovém a tak dále ... jenže mám pocit, že zatím jen vypisuju, co jsem dělala a nepíšu o ničem převratném. Takže možná napíšu několik článku až mi to tady skončí. Teď mám ty dojmy dost neucelené a všechno je ještě přede mnou. Ale je možné, že se něco změní a něco mě osvítí, tak o tom napíšu. Možná napíšu akorát něco z cest a pojmu to čístě z cestovatelského hlediska... zatím fakt nevím... kromě Andalusie mám milion plánu, kam se chci podívat :) a určitě bude zajímavé porovnat každý region (tedy autonomní společnost, což je totéž, co region, jenom Španělé prostě pro to musí mít vlastní název), protože každý region se kultůrně liší.
Nevím, co ještě říct. Je toho hodně, děje se pořád něco. Hodně jsem vám toho ještě nesdělila, což vás jistě mrzí. Je toho ještě dost, co se stalo a děje, ale teď si fakt dám break. Pokud bych vám velice chyběla, můžete však sledovat i můj pracovní blog.... nebo si můžete přečíst jeden článek, který jsem psala před mým odjezdem a je trochu z jiného soudku:
https://baruz-na-cestach.webnode.cz/l/diy-recyclation-a-trochu-povidani-o-ekologii/
PS: Až Sarah odjede, budeme mít pravděpodobně jeden volný pokoj, takže kdokoliv by chtěl přijet na návštěvu... :-)
