Francie X Španělsko X Česko - rozdíly a podobnosti

Jaké je to žít ve Španělsku a jaké ve Francii? Jaké jsou rozdíly a podobnosti? s kým máme více společného? 

Tak jsem se konečně dokopala k tomu podělit se o nějaké moje poznatky, pocity a dojmy z toho v čem se liší a neliší život ve Francii a Španělsku a co máme, s kterou zemí společného. Ačkoliv mě to docela překvapilo, tak musím říct, že máme mnohem více společného se Španěly... což by asi málokdo řekl vzhledem k tomu, že geograficky jsme si blíže s Francii a klimaticky, což podle mě také ovlivňuje naši mentalitu, máme se Španělskem pramálo společného. Takže čtěte dále a dozvíte se, proč tomu tak je 😊

Toto všechno jsou však jenom nějaké moje dojmy - tedy dojmy jakési české holky, která tak nějak měla to štěstí žít v obou těchto zemích. Věřím tomu, že Francouz žijící ve Španělsku nebo Španěl ve Francii může toto všechno vnímat úplně jinak, stejně jako to může vnímat jiný Čech. ... Takže to berte jako můj subjektivní pocit, pokud s něčím nesouhlasíte nebo se Vám zdá, že to je jinak než si myslím, ráda se o tom pobavím. 😊

Takže začínáme...

 1. Ve Španělsku je to levnější než ve Francii. Což je jako docela příjemná změna platit méně, co si budeme povídat a asi to nikoho až tak nepřekvapuje, jenže je jiné to vnímat jako turista a jako obyvatel. Nevím, proč ale vždycky jsem měla za to, že Španělsko je hrozně vyspělá země a může se rovnat zemím jako je Francie, Německo či Anglie... fajn teď vypadám asi jako blbec, který nerozumí světové ekonomice, ale opravdu jsem tím pádem nechápala, proč všechny tak strašně lákalo Španělsko, když si moc nepolepšili... Můžu jenom říct, že ve Španělsku je úroveň podobná té naší, do toho přetrvává krize, nezaměstnanost a další věci a v mnohém jsme na tom lépe. Takže kdybych si měla v tomto ohledu vybrat, tak volím rozhodně Francii, kde je mnohem více možností :). Čimž neříkám, že lituju toho, že jsem tady...rozhodně ne, vybrala jsem si Španělsko, z důvodu, z kterých jsem si ho vybrala a Španělsko má zase jiná specifika... Nicméně měla jsem takové tendence, že bych tady potom zůstala, jenže jsem to trochu přehodnotila, když vidím, jaké jsou tu problémy a jak to tady chodí a jaké by byly mé šance ... Teď Vás určitě zajímá, co budu dělat potom a kam se vydám. Svět je docela veliký, takže je stále kam jít, tak se nechte překvapit. 😊...no a kdo ví třeba se to ještě změní :-P..

 2. Máme se Španěly podobnou historii. Alespoň teda, co se týče politických režimů: u nás to bylo 40 let socialismu, ve Španělsku zase diktatura Franca, což je svým způsobem dost podobné. Ve Francii se mi často stalo, že jsme na toto téma narazily, ale nikdo tomu moc nerozuměl nebo teda asi rozuměl, ale jinak....respektive rozuměl, ať z nich nedělám blbce, ale spíš si to moc neuměli představit. Tady to připodobňují Francovi a přijde mi, že to vnímají trochu jinak, lépe tomu rozumí, když se o tom začneme bavit... to vnímání je prostě jiné...ale to se hodně těžko vysvětluje. No a právě z toho důvodu si myslím, že vzhledem k historii nás dvou zemí je současnost jaká je, viz předchozí bod. Co si budeme povídat, historii vždy ovlivňuje přítomnost.

3. Co se týče školství a vzdělání, tak Francouzi a Španělé mají podobný systém, co se týče toho, že se začíná école primaire (fr) / escuela primera (šp), potom se jde do collège (fr) / colegio (šp), což je dejme tomu ekvivalent našeho druhého stupně základky a pak se jde na lycéé (fr) / instituto (šp), což je střední škola a pak univerzita. Do detailu více zacházet nebudu, protože bychom se do toho zamotali :). Známkování ve Francii je 20/ 20, ve Španělsku 10 z čehož na rozdíl od nás, dobrá známka je nejvyšší číslo a k tomu uspět je třeba polovina. Na to mít dobrou známku se docela hraje, ale u nich je dobrá známka něco jiného než u nás 😊. U nás jsou to samé jedničky, což co si budeme povídat, všem nám byly vždycky k prdu 😊V obou zemích jsou vysoké školy placené. Ve Francii je školné však nižší oproti Španělsku. Čímž neříkám, že je nízké, ale naopak ve Španělsku extrémně vysoké - 1000 euro za rok a to je prý ta lepší varianta. Takže si furt nestěžujte, jak se máme špatně.😊 Ve Francii navíc jsou možnosti různých studentských "bourse" ( stipendii) + caf (příspěvek na bydlení). Sice je to šílená byrokracie, ale vyplatí se. Sama se v tom úplně nevyznám. Do toho navíc v některých oborech a teda v posledním semestru povinná stáž, která je placená, tj. jenom stáž - už žádná škola. Pracuje se normálně na full time. Většinou navíc si tam ty stážisty nechají i po stáži, takže když si frantíci najdou dobrou stáž, mají vyhráno i po studiu. U jiných oborů jsou zase i někdy průběžné stáže, ale to je obor od oboru a do toho tolik také nevidím. Mimo jiné stáže samo o sobě jsou praktické a užitečné. U nás možností stáže, či praxe jsou dosti mizivé. I přes školné ve Francii a další nezbytné poplatky, které běžně student má, tak v kombinaci s "burzou" a případným přivýdělkem se dobře vyžít dá. Takže tolik ve zkratce k systému.

Co se týče úrovně školství a vzdělání, tak tady jsme na tom opět dost podobně se Španěly. Měla jsem za to, že se směsku teoretických blábolů, kterou nikdy nepřivedeme do praxe, učíme jenom u nás, ale přišla jsem na to, že tomu tak je bohužel i v jiných zemích jako například Španělsko (nebo Řecko mimochodem). Stejně tak s vysokoškolským vzděláním nikdo nemá vůbec žádnou garanci toho, že bude nějakou práci, natož dobře placenou práci mít. Z toho důvodu si prý pak vysoškoláci dělají tzv. módulos, což je něco jako výuční list v technických oborech, které jsou potom lépe placené a jsou to většinou profese, které nechce dělat každý. To však není případ Francie. Předměty jsou vedeny prakticky, klade se důraz na kritické myšlení, vyjádření vlastního názoru a spíše než by se brala v potaz jedna správná odpověď, jde o to, jak si to odůvodníš. Jo takže pokud umíš okecávat, máš vyhráno, což se u nás bere jako něco negativního. Ale naopak o tom by to mělo být. Vždyť je přece hloupost, že někdo dal na něco jednu univerzální odpověď a měli bychom ji brát jako správnou. Měli bychom umět odůvodnit své rozhodnutí. Co chci však ještě říct, že ve Francii, pokud dokončíte studium v daném oboru, tak v 90% máte šanci na úspěch v tom oboru i pracovat a ještě mít dobře placenou práci, pokud si samozřejmě vyberete i dobře placený obor a to i pokud jste cizinec (pokud jste teda fakt dobrý). Takže ve Francii se investice do vzdělání opravdu vyplatí. Musím říct, že souhlasím s tím, že vzdělání ve Francii je opravdu jedno z nejlepších ve světě, i když je to tam fakt makačka 😊

4. Bydlení: Ve Španělsku mladí lidé ve věku 20-30 let, bydlí stále ještě u rodičů a nevypadá to, že by je to nějak trápilo. Pravděpodobně to však souvisí s předchozími body, protože vzhledem k vysokému školnému (pokud se to týká studentů) či případně najít dobře placenou práci a osamostatnit se, je docela problém. Naopak ve Francii většina mladých v čerstvých 20 bydlí většinou ve "studiu" (garsonka) a to buď sami nebo v páru a do toho mají ještě auto. Fakt jsem koukala, když jsem jezdila spolujízdou po Francii, kolik lidi ve věku 20 let už mělo vlastní auto...

5. Jídlo a stolování : Nebudu tady vypisovat recepty a typická jídla, protože jednak si to můžete případně najít na internetu, a jednak si myslím, že zrovna francouzská, španělská či italská kuchyně je natolik známa, že netřeba zmiňovat. (O tom, jak to pak někteří przní nebudeme mluvit). O čem chci však mluvit více je způsob stolování. Ve Francii a Španělsku je jídlo rituál - není to jenom o tom se něčeho natlačit (jako u nás), ale je to především o tom se setkat s lidmi a trávit společný čas, a proto se jí většinou hodně dlouho. Nicméně i přesto obě tyto země mají ty rituály trochu jiné. A pokud bych měla být osobní, tak nemůžu říct, co upřednostňuji, líbí se mi to v obou zemích, v každé jiným způsobem. Musím se přiznat, že ve Francii jsem nechodila příliš do restaurací, ale většinou jsme pořádali společné večeře u někoho doma. Zatímco tady ve Španělsku chodíme především do restaurací - furt někdo slaví narozeniny nebo odjíždí nebo je jiný důvod. (Mimochodem zde v Asturias se jí opravdu hodně). To jistě souvisí i s tím, že ceny ve francouzských restauracích jsou extrémně vysoké. Ve Španělsku se dá za cca 13 euro dobře najíst, což kdejakému čecháčkovi bude asi připadat hodně, ale pokud vám toto připadá hodně, tak tím pádem ve Francii byste z toho už tuplem zešíleli 😊

Co je zajímavé je hodina, kdy se začíná večeřet nebo chodí na večeři. Ve Francii se většinou začíná večeřet v 8 hodin večer a končí se většinou v 10 (občas i později), což už někteří u nás mají dávno půlnoc a platí takové to pravidlo, že se má jíst nejpozději v 6 (což mi příjde mimochodem jako stupidita...každý má jiný režim spánku a vstávání atd.). Pokud někomu toto příjde pozdě, tak si počkejte na to, jak to je ve Španělsku. Na večeři se chodí až v 11, což pro mě ze začátku byl docela šok. Pro Španěly , kteří navštívili Čr zase byl šok, že v 8 hodin večer už se nemůžou nikde najíst. Takže většinou se jde v 11 na večeři a po večeři se jde, tak kolem 1 nebo i později pařit. To že se chodí tak pozdě má také své opodstatnění (jak jsem psala v minulém článku, za každým kulturním rozdílem bychom měli hledat příčinu). Chodí se tak pozdě jednak proto, že tady bývá dost dlouho světlo. V létě se zatahuje až tak kolem 10 - půl 11. Jednak je to i proto, že v některých částech Španělska, jak už víte z minulého článku (jo přečtěte si ho, pokud jste ho ještě  nečetli  https://baruz-na-cestach.webnode.cz/l/andaluffffia-arrival-training-a-posleze-cestovani-po-andalufffii/ ) , jsou extrémní vedra a začíná to být snesitelné až takto pozdě.

Ve Francii se většinou začíná předkrmem, pokračuje hlavním chodem a končí se dezertem, místo předkrmů se však může také začít sýry, které jak všichni víme jsou ve Francii výborné. Občas však sýry přicházejí až po dezertu. Někdy však společné večeře či "apero" vypadají tak, že každý něco přinese a z každého se zkouší něco. Což je dost podobné jako španělské tapas, o kterých jste už jistě slyšeli. To umožňuje to, že se dá z každého pokrmu ochutnat trochu a ten rituál společného sdílení jídla má také něco do sebe 😊 Další věc je ta, že v obou těchto zemích mají krajové speciality, to znamená každý region má něco svého typického, např. bouef bourgignon, které jak název napovídá pochází z francouzské regionu Bourgogne. Ve Španělsku zase všichni znají určitě paellu, kterou všichni považují za typickou španělskou specialitu. Nicméně se jedná o specialitu typickou především pro Valencii odkud pochází (kam se mimochodem hodlám podívat v říjnu a už mám zpáteční letenku, která mě stála pouhých 40 euro..heč). Musím však říct, že ve Španělsku je ta krajová diversita mnohem větší, což souvisí s následujícím bodem.

6. Kulturní a geografická rozmanitost: Francie i Španělsko jsou obě dvě země několikanásobně větší než ta naše malá zemička (což není nic proti něčemu i malé věci mají své kouzlo...no tak kuš na co myslíte). Je tedy zřejmé, že i ta kulturní a geografická rozmanitost bude mnohem větší. Samozřejmě někdo by mohl říct, že rozdíly jsou i mezi Čechy a Moravou, což bezpochyby jsou, ale v těchto dvou zemích je to přece jen mnohem více cítit. O Francii se říká, že každý kout, každý region Francie je jiný a Francie má všechno: památky, moře i hory... Což je pravda, a proto Francouzi cestuji především po Francii než aby se vydali do zahraničí. Sama jsem pocítila a přišla na to, že je to jiné třeba v Bretani, v Provence, v Paříži nebo v Alsasku či Lotrinsku. Každý region má svá specifika a zvyky, jak ty kulinářské, tak třeba historické či kulturní. Pokud toto platí pro Francii, tak pro Španělsko toto platí 100x tolik. Ty rozdíly tady vnímám mnohokrát silněji.

To, že sever Španělska je více zelený a hornatý oproti písečnému suchému jihu, už jsem psala minule. Kromě geografických rozdílů to je však také cítit v kultuře. Například Andalusie je silně ovlivněna arabskou kulturou (taky název Andalusie vznikl z arabštiny al- andálus), což vzhledem ke své pozici a historii, kterou nebudu složitě vypisovat, je docela logické. Sever Španělska je zase hodně poznamenaný keltskou kulturou jako například v Asturias (kde jsem právě já) nebo v Galicii. Obě tyto autonomní společnosti mají sice keltský původ, ale i přesto mezi nimi vnímám drobné rozdíly, které nejsem schopná popsat. Alespoň já to tedy vnímala, když jsem navštívila Santiago de Compostela a A Corunu. V Galicii mají vlastní jazyk gallego, který patří mezi 4 oficiální jazyky ve Španělsku a používá se i v některých školách či jinde v administrativě. Mezi další jazyky patří baskitština (neboli euskera), která není indoevropského původu, je naprosto nesrozumitelná a podobá se spíše maďarštině. Baskitsko je zase jiné než ostatní autonomní společnosti. Část Baskitska je také ve Francii, kterou jsem sice ještě nenavštívila a trochu se stydím, že jsem navštívila dříve španělskou část než tu francouzskou, ale o to více mě teď láká se tam podívat. Katalánsko, které jsem navštívila sice před 5 lety, je zase jiná kapitola. Katalánština je další oficiální jazyk ve Španělsku. Existují sice i další regionální jazyky jako třeba asturijština, ale ty nemají takový vliv na jazykovou politiku. To, že Katalánci usilují o samostatnost a oddělení od Španělska asi vypovídá o všem, ale do toho se nebudeme zamotávat 😊 Takže opravdu v každém rohu Španělska jde cítit jako byste byli v jiné zemi. No ještě jsem neprocestovala všechno, takže rozdíly budou určitě i jinde. Plány na cestování mám veliké. 😊

K těm rozdílům mezi jednotlivými částmi obou zemí bych chtěla dodat ještě to, že je to třeba znát i proto, že ve Španělsku každá autonomní společnost má svoje vlastní svátky (neboli fiesty), které jsou typické pouze pro ně, např. San Fermin v Pamploně, což je asi takový nejvíce známý španělský svátek. Nicméně se odehrává právě jenom v Pamploně. Potom je to třeba tomatina, která je typická pro město Buñol. V Asturias jsem se třeba zúčastnila Carmin, což je taková "hippies" událost v jedné vesničce, kde se sjíždějí všichni Asturijci a neexistuje jinde než v Asturias. Pravděpodobně o něm jinde ve Španělsku ani neví, ale v Asturias je to fakt událost roku. Nevím o tom, že by ve Španělsku měli nějaký národní státní svátek, který by všichni Španělé slavili společně a prožívali jako je třeba u nás 17. listopad. Na rozdíl od Francie, která slaví dobití Bastilly a to teda Francie slaví jednotně. Zkrátka ve Španělsku jsou více patriotičtí pro tu svojí autonomní společnost nebo oblast odkud pocházejí. Ve Francii sice občas mají také takové tendence být hrdí na svůj region (třeba Bretonci), ale stále jsou to zkrátka Francouzi, kteří, když na to příjde, tak drží při sobě a jsou jednotní. 😊

Toto jsem pocítila i třeba přitom, když cestuje Španěl po Španělsku a Francouz po Francii. Francouz jako by navštívil jen jinou část své země, objevoval jiné kraje zatímco když Španěl cestuje po jiné části Španělska, mám pocit jako kdyby objevoval jinou zemi a spoustu věcí o tom kraji ani neví a je z toho překvapený. Je jako cizinec ve vlastní zemi...

Tak to by byly asi ty nejzákladnější body. Určitě by se dalo zmínit mnoho dalšího, ale to si nechám na jindy. Jistě ten názor nemám ještě úplně ucelený a také mám ještě čas na to objevovat další rozdíly a podobnosti.

Musím říct, že jsem měla vždycky za to, že kultura a mentalita Francie a Španělska jsou si podobné, jenže jsem přišla na to, že to tak úplně není pravda. Díky tomu jsem utrpěla něco, čemu se říká kulturní šok. Ačkoliv já sama jsem z toho byla dost překvapená, že zrovna mně zcestovalé, která nějakou dobu žila v zahraničí, se něco takového může stát. Nicméně jsem ho utrpěla trochu jiným způsobem, než se stává běžně ostatním. Většina lidí ho utrpí právě proto, že je zvyklá na svou zemi a překvapí je, že něco není, jak v jejich zemí. Jenže já ho utrpěla právě proto, že jsem Španělsko stále srovnávala s Francii, pořád jsem se divila, proč to není jako ve Francii a trochu povýšeně jsem si myslela, že přece vím, jaké je to žít v zahraničí, a že mě nemůže nic překvapit a já přece žádný kulturní šok mít nemůžu. Ale věci, o kterých mluvím jsou spíše každodenní drobnosti, o kterých je zbytečné mluvit, a které se těžko popisují. Není to jenom o tom všem, co jsem právě popsala. Španělsko zkrátka není Francie.

Nějakým způsobem je pro mě Francie stále na prvním místě. Není to proto, že by byla lepší, ale protože byla první (jo ach ty poprvé) a strávila jsem tam takovou dobu. Nicméně si tady už začínám dost zvykat a věřím tomu, že až někdy znova navštívím Francii, bude to díky mému pobytu zde jiné. Ještě teda nevím, jestli navštívím francouzskou část Baskitska v rámci mého pobytu zde (není to tak daleko) nebo až se vrátím.

Myslím si, že by to pro dnešek mohlo stačit. Nevím, kdy napíšu příště. Nemám na to příliš času, stále se zde něco děje. Občas si chci dát relax a nedělat nic. Také veškerou svou tvůrčí pisatelskou tvorbu vkládám do pracovního blogu. Říkala jsem si, že bych pár článku z pracovního blogu přeložila. Nejsou tak dlouhé a jsou docela výstižné. Také jsem si říkala, že Vás určitě zajímají mé pracovní povinnosti, protože to nejspíš vypadá, že nic nedělám (což i to je občas pravda). No a kdo ví... třeba se příště podělím o nějakou lovestory s vášnivým Španělem...nechte se překvapit :-P